Sumpersko.net

Byla česká společnost nezralá po čtyřiceti letech totality komunistické a šesti letech nacistické, tedy téměř po padesáti letech totalitarismu, po předchozích jen dvaceti letech demokracie první republiky, přijmout další demokracii? 

Je takovým symbolem nezralosti osud Občanské demokratické strany, která nejen demokracii, ale i tradiční a konzervativní hodnoty západní společnosti spolu s liberalismem a důrazem na svobodu jedince a jeho odpovědnost vůči základním lidským právům, učinila základem svého programu a své ideologie. Vzpomeňme názvů jejích volebních programů:„Rozvážně a odpovědně – svěřte obec do těch pravých rukou“ (1994), „Svoboda a prosperita – Řád a pořádek ve svobodné společnosti“ (1996), „Manifest srdce a rozumu“ (2000), “Řešení místo strašení“ (2009),“Společně pro lepší život“ (2006). A letos má ODS slogan: „Šance pro zodpovědné“. Dělala a dělá si z nás dnes ODS legraci? Namísto „šance  pro zodpovědné“ by se volební program ODS měl jmenovat  „Šance pro mafii“ nebo „Strašení místo řešení - svěřte obec mafii“.

Realitu volebních  slibů můžeme již několik let konfrontovat se skutečností. Do té patří i jména Topolánek, Dalík, Bém, Řebíček, Rittig , Barták – jména  jen z Prahy, proslulá jména z magistrátu jsme vynechali. Větší a menší mafie ODS (a samozřejmě i ČSSD) existují ve všech krajích a okresech, jak se o nich denně dozvídáme z tisku; ODS  se s ČSSD podařilo vytvořit skutečně něco mimořádného – dějiny státu a práva dosud  nezaznamenaly státní formu, jakou je „demokratická mafiánská republika“. Není to režim jen demokratický, není to režim totalitní, ani autoritativní. Nejen právníci, ale  i politologové si lámou hlavu s jeho přesnější definicí, ale také s atributy tohoto nového typu státu.

Jiří Payne, bývalý dlouholetý poslanec za ODS a nyní poradce presidenta Václava Klause v nedávném interview prorokuje, že ODS zmizí z politického života. Proč? Podle Payna je ODS již pouze kolbištěm, na němž se střetávají v bratrovražedné válce jednotlivé mocenské mafiánské klany, které nechávají „předsedat“ jen toho, kdo jim nejméně šlape na paty. Není to jen Payne, kdo z bývalých členů ODS píše trefné kritiky ODS. Tak jako o komunismu napsali nejzasvěcenější knihy bývalí komunisté jako např. George Orwell nebo Arthur Koestler, píší i dnes nejobjektivnější analýzy bývalí příznivci ODS.

Ale i její dnešní přední členové jako např. Jan Zahradil, který se vyjádřil způsobem pro ODS vysloveně pohřebním: „Není to třeba zrovna Vaše oblast, Váš region, kde se symbolem ODS stala např. tlustá šíje, opásaná zlatým řetězem, či za podvod pravomocně odsouzený vekslák nebo tzv. podnikatel s evropskými fondy a veřejnými penězi, popřípadě místní don Vito Corleone bez jehož souhlasu nelze jmenovat ani hajzlbábu na veřejném záchodku ?“ To je výstižná nálepka, připomíná onen proslulý „Sjezd přátel italské opery“ z amerického filmu „Někdo to rád horké“.

Nenašel jsem v povolebních dnech lepší kritiku ODS než z pera dalšího „bývalého“ – Tomáše Haase, kterého pro dlouhý pobyt v zahraničí považuji za mimořádně povolaného: „Ale až do voleb byl jejich přípravou pověřen v ODS člověk, který čelil vážným obviněním za korupci. I po tom, co bylo obvinění odloženo, zůstávají nahrávky z jeho jednání s Liborem Michálkem v paměti voličů. Možná nejsou dostatečným nebo přípustným důkazem pro trestní řízení. Ale i veřejné mínění je svého druhu soudem a nahrávky rozhovoru s Liborem Michálkem kredibilitu pana Drobila bez ohledu na jeho vinu či nevinu, vážně poškodily. Přesto se stal a zůstal pro tyto volby tváří ODS.

A voličům byl  pan Drobil připomínán týden co týden, na každé tiskové konferenci ODS stál hned za premiérem, pokud právě z televizních obrazovek nesděloval voličům, jak skvěle se strana připravuje na volby, v kterých je bude žádat, aby jí dali svou důvěru.

Již několik let se problém korupce a kmotrů řeší na stránkách tisku. Řeší se všude, od televizních obrazovek a komentářů v tisku až po rozhovory mezi hospodskými štamgasty, řeší se v diskuzích občanů. Řeší se všude, jen ne v ODS. Na minulém kongresu musel pod tlakem diskuze mezi delegáty i pan předseda Nečas připustit jeho existenci. Udělal to vskutku geniálně. Připustil jejich existenci, ale dal jim nové jméno: "osoby z příšeří, které nemají jakoukoli politickou odpovědnost". To jméno se neujalo, je příliš dlouhé. Veřejnost i media přijala a používá to označení, které před tím použil bývalý předseda Topolánek, první a dosud jediný lídr ODS, který hovořil o nutnosti problém řešit ( než se ovšem stal za pomoci Dalíka jednou z těchto osob) – poznámka M.Hulíka). To označení, které pan předseda Nečas prohlásil za "politický zločin".  Několik týdnů po volbách prohlásilo vedení ODS, že problém je vyřešen. Oficiální mantrou ODS se stalo to, co dnes řekla paní Němcová. Z problému se stala "pověst o zákulisních šedých eminencích, které jsou už dávno minulostí".

Minulostí je ve skutečnosti to, že ty osobnosti jsou kdesi v zákulisí. Tam už nejsou, nemusí tam být. Dnes sedí ve výkonné radě a pan Kuba, kterého media jako jednoho z kmotrů označila již před více než dvěma roky, se nedávno stal ministrem Nečasovy vlády a aspiruje na pozici místopředsedy či možná i předsedy ODS.

Existuje starý a obecně známý axiom:"V politice jsi jen tak dobrý, jak tě vnímá veřejnost." Proč se strana, která již léta trpí ztrátou důvěry a masovým odlivem svých voličů, dopouští takových chyb, je neuvěřitelné. Sedm let píši a varuji. Sedm let sleduji zrychlující se propad důvěry ODS a po celou tu dobu se ODS tváří, jako by žádný problém neměla.

Místo, aby příčiny ztráty důvěry voličů analyzovala a začala je konečně řešit, ODS o nich znovu a znovu zakazuje mluvit. Problém kmotrů, podle Nečase "osob z příšeří, které nemají jakoukoli politickou odpovědnost", ODS vyřešila tím, že je z příšeří povolala na světlo, předala jim svůj nejdůležitější orgán, Výkonnou radu, a udělala z nich své místopředsedy a ministry. A dovršila to tím, že jim dala odpovědnost za příští volební úspěch a dovolila jim o problému kmotrů hovořit za stranu. ODS, podle pana Drobila, se bude i nadále snažit "hlavně nestřílet do vlastních řad tím, že bude sama mluvit o kmotrech". Nemluvě o etickém problému je to i vrchol nevkusu a z hlediska PR je to sebevražda.“

Nenapsal bych to lépe. Ani bych nemohl. Nebyl jsem členem ODS. Jen jsem ji kdysi volil, když jsem ještě věřil těm nahoře uvedeným volebním sloganům. Míru „konce“ ODS ukazuje i Tomášem Haasem citovaný výrok Miroslavy Němcové, poslední věřící, o jejímž politickém bystrozraku jsem si nikdy nedělal iluse. Je hodná a slušná, ODS ji dala hodně a ona ji také. Žije a dýchá s ODS a za ODS. Zřejmě si bez ODS a Václava Klause neumí život představit. Co stálo z jejího politického pozorování za komentář Tomáše Haase?

"Komunisté z devíti kandidátů získali jedno křeslo do Senátu, obhajovali jeden mandát. ČSSD z 23 získali 13 mandátů, obhajovali pět. Oběma stranám chybělo jedno křeslo k ústavní většině. Jak vnímáte výsledky těchto stran, paní Němcová? Je to úleva. Úleva z toho, že komunisté neobstáli. Ukázalo se, že nejsou tou silou, kterou si naši voliči přejí."

A co Tomáš Haas?: „Dovolil bych si připomenout, paní Němcová, že komunisté obstáli až příliš dobře. Nebezpečně dobře. V senátních volbách vyřadili ze soutěže deset z dvaceti sedmi kandidátů ODS. V krajských volbách získali o 200 000 voličů a o 80 mandátů víc než ODS. Na to, aby cítili úlevu, mají o dvě stě tisíc důvodů víc, než má ODS. Že nejsou silou, kterou si voliči ODS přejí, je zřejmé. Ale jsou silou, kterou si v těchto volbách přálo o dvě stě tisíc voličů víc, než bylo těch, kteří volili ODS.“

Jasně, z ODS teď jednohlasně zní: „Stop populismu“, „Šanci zodpovědným“, a další – Řád, Pořádek, Zodpovědnost, Rozum atd. Od budoucí konzervativně liberální společnosti naplánované ODS nás dnes dělí nejen tyto nenaplněné a zřejmě nikdy vážně  nemíněné  vize, ale především mafie, která podle samotných členů  a  bývalých vysokých funkcionářů v ODS vládne. Pamatujete na volební heslo ODS – „dokázali jsme, že dokážeme“? 

Lze ještě věřit v obrodu ODS? Já  již nevěřím, věřil jsem příliš dlouho - mohu věřit ve slunce, i když nesvítí, mohu věřit v lásku, i když ji třeba necítím, mohu věřit v Boha, i když jej nevidím – nemohu ale věřit ve stranu vedenou slabošským předsedou, ve stranu symbolizovanou býčí šíjí se zlatým řetězem a mám příliš rád italskou operu, než bych se účastnil sjezdu jejích přátel.

Chci jinou stranu - stranu, které mohu věřit. Stranu, která dokáže to, co ODS nedokázala. Nechci stranu NE gace, chci stranu ANO.