Sumpersko.net

V sobotu 15. září se konala v kostele sv. Gotharda na Bouzově mše svatá, při které byl požehnán nově zrestaurovaný věžní kříž. Kříž požehnal starobrněnský opat Lukáš Martinec.

Po slavnostním aktu následoval koncert duchovní hudby. Za zpěvu Elišky Hrochové, Věry Bednářové a Jiřího Krňávka s hudebním doprovodem Josefa Hrocha, Petra Linharta a Přemysla Čecha zazněly například skladby Pie Jesu, Ave Maria a další. Partnery akce byla Farnost Bouzov, Balivia Německého řádu a Obec Bouzov.

Požádali jsme významnou osobnost akce, opata Lukáše Martince, aby pro čtenáře sumperska.net odpověděl na pár otázek.

Jaký je Váš vztah k Bouzovu?

Opat Lukáš Martinec: Bezesporu dobrý, jinak bych na Bouzov nejel.

Vystudoval jste Stavební fakultu Vysokého učení technického v Brně. Co se Vám, jako odborníkovi, nejvíce líbí na Bouzově?

Opat Lukáš Martinec: Mohu pouze říci, že na mě udělal hezký dojem celkový pohled na Bouzov. Citlivé zasazení hradu a kostela s některými přilehlými objekty do pěkné bouzovské krajiny. Je to spíše ale aspekt urbanistický, než stavbařský, na ten nebyl čas.  

Před dvaceti čtyřmi lety(3.října1988) jste byl tajně vysvěcen na kněze. Co Vám z toho dne utkvělo v paměti.

Opat Lukáš Martinec: Radost, dobrodružství a perspektiva nového života. Radost z toho, že jsem byl po letech vysvěcen na kněze a pocit dobrodružství, že se to podařilo i přes veškerá opatření, která tehdy dělali soudruzi vzhledem k tehdejší církvi. A onen nový život - se vším krásným, ale i s utrpením - přišel naplno po roku 1989.

Čtyři roky jste studoval na Papežské univerzitě Gregoriana v Římě. Váš  zážitek ze studií, na který si rád vzpomenete?

Opat Lukáš Martinec: Když jsem se před Vánocemi během prvního semestru loučil s pozdějším kardinálem Špidlíkem. Všichni jsme si tehdy navzájem přáli požehnané vánoční svátky a celý nastávající rok. Samozřejmě italsky. A když mně takřka jako poslednímu italsky popřál, vzpomínám si, že jsem sedával v poslední lavici, řekl jsem mu, že na mě může i česky, neboť trochu i česky rozumím. A on odpověděl: "I Vy jeden". Zkrátka, já jsem mu za celou dobu neprozradil, že pocházím z jeho rodné z Moravy. Od té doby si mě velmi dobře pamatoval, měl dobrou paměť (vždy už na mě mluvil pouze česky), a měli jsme velmi hezký, vzájemný vztah. Byl jedním z mála opravdových velkých vzorů a otců ve víře, které jsem za život potkal.  

Koncert duchovní hudby na Bouzově je také emoční prožitek. Je hudební soubor, těleso, které by jste rád slyšel právě v prostorách na Bouzově?

Opat Lukáš Martinec: Koncert jsem bohužel již nemohl společně s ostatními prožít, neboť jsem spěchal do Olomouce, kde slavil pan probošt Hanáček 60. výročí od svého narození. Takže, někdy příště.

Kdo je opat Lukáš Martinec:ThDr. Ing. Lukáš Evžen Martinec (* 1. dubna 1958 Zlín), občanským jménem Evžen Martinec, je římskokatolický kněz a řeholník. Dětství prožil v Pozlovicích u Luhačovic. Roku 1977 maturoval na Střední průmyslové škole stavební ve Zlíně, 1977-82 studoval Stavební fakultu Vysokého učení technického v Brně. Do roku 1989 pracoval jako stavební inženýr v Ostravě. 3. října 1988 byl tajně vysvěcen na kněze v chorvatském Djakovu. Tajně vstoupil do augustiniánského řádu a přijal jméno Lukáš. V letech 1990–1991 spravoval farnosti na severní Moravě (Hutisko Solanec). V letech 1991–1995 studoval na Papežské univerzitě Gregoriana v Římě. Roku 1995 se stal farářem na Starém Brně a 1997 infulovaným 11. opatem tamního Augustiniánského opatství sv. Tomáše, což je na základě privilegia papeže Benedikta XIV. z roku 1752 jediné augustiniánské opatství na světě (ostatní augustiniánští představení kláštera jsou provinciálové).

Je členem předsednictva Konference vyšších představených mužských řeholí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Je předsedou Správní rady Masarykovy univerzity v Brně, členem Správní rady Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně a členem Správní rady Janáčkovy akademie múzických umění v Brně.

(zdroj Wikipendie)