Sumpersko.net

Uznávaný český triatlet Petr Vabroušek hodlal se svým kolegou Zbyňkem Cyprou obhájit loňské prvenství. Kvůli svým úspěchům v jiných závodech, byl Vabroušek, nejsledovanějším účastníkem úvodu seriálu horských běhů v Jeseníkách–Rock point Horská výzva. Kvůli zdravotním komplikacím Zbyňka se ale záměr nepovedl.

Dvojice cílem sice prošla ve znamení jedniček, ale "až" na jedenáctém místě. I přesto Petr Vabroušek akci ukončil s úsměvem a podělil se o své pocity v průběhu závodu. Rozmlouval s Patrikem Pátkem. 

Petře, první závod seriálu asi nedopadl podle představ, že?

Petr Vabroušek: Určitě ne, přijeli jsme s cílem obhajovat loňské vítězství. Zpočátku to vypadalo nadějně, nicméně už v průběhu prvních deseti kilometrů se u Zbyňka projevily problémy, kterého ho trápí už dva měsíce. Myslel si, že je to pryč, ale bohužel nebylo. Šíleně ho bolela pata. On mi to ani neřekl, takže jsem ho zezačátku hnal a tahal. Až když jsem mu řekl, že se mi zdá, že to tentokrát nějak fláká, se mi přiznal, že ho ta pata bolí. Dá se říci, že do Červenohorského sedla jsme zkoušeli závodit, ale nebylo to úplně ono. Vydrželi jsme až někam k Pradědu nebo na Švýcárnu, furt jsme se drželi na dostřel špičce, ale bylo vidět, že Zbyněk šel hodně přes bolest. Od Švýcárny to už bylo trápení, takové cupitání a posledních deset kilometrů jsme už jen šli. 

Říkal jsi, že jste chtěli obhájit, ale současně, že přístup bude zezačátku spíš vlažnější, neodporuje si to?

Petr Vabroušek: Kdepak, my tak závodíme vždycky. Je to dlouhý závod a nemá smysl vystřelit na prvních deset kilometrů po čtyřech minutách, když v průměru se jde po šesti, sedmi. V tom problém nebyl, od začátku jsme se pohybovali na nějaké třinácté čtrnácté pozici a to je taková ideální startovní pozice. Minule jsme start zaspali a vybíhali jsme asi deset minut po všech, takže jsme zezačátku byli prvních několik kilometrů poslední, ale nakonec jsme vyhráli. S tím tedy problém nemáme. Bohužel v těch okamžicích, tedy zhruba v půlce závodu, kde bychom normálně začali soupeře před sebou dobíhat, se stal přesný opak a naše ztráta se začala prohlubovat a bylo to jasné. Nezvažovali jsme, že bychom odstoupili, protože naplno se mi Zbyněk přiznal až po poslední svozové občerstvovačce. Pravda je, že jinak bych ho asi donutil zastavit a ten závod bychom pravděpodobně předčasně ukončili. Takhle se vytrápit, ale doufám, že se brzy zjistí, co přesně má za problém a najde dobrého fyzioterapeuta. Musí se z teď toho vyhrabat. 

Když jsme se před startem bavili, co by účastníci měli udělat, aby vás překonali, tak jsi říkal, že to půjde nejprve přes Zbyňkovu mrtvolu. To se vlastně vyplnilo, že?

Petr Vabroušek: No jasně, dnes jsme ostatním to trochu usnadnili a alespoň mám dobrý pocit z toho, že několik lidí potěšilo, že získali naše skalpy. Určitě se našlo dost lidí, kteří nás předběhli, a potěšilo je to, ale já osobně právě tohle beru jako pozitivum. 

Cílem jste opravdu prošli s úsměvem...

Petr Vabroušek: Akorát jsme byli oblečení relativně nalehko s tím, že poběžíme až do cíle. Dokud jsme běželi, tak nám bylo fajn, ale když jsme těch posledních deset kilometrů šli, což nám pravděpodobně zabralo víc než dvě hodiny, tak už byla zima. V cíli mi cvakaly zuby. Na běh jsme se oblékli dobře, ale nepočítali jsme se tím, že v závěru to bude klus a chůze.

Co tobě spíš vyhovuje? Loni bylo hodně sněhu, letos spíš chyběl.

Petr Vabroušek: Tak úplně nechyběl, on není tady dole, ale nad těch tisíc, jedenáct set metrů bylo všechno pod sněhem. Obecně mi ale vyhovuje, čím těžší tím lepší. V ironmanech, kterým se primárně věnuji, i v těchto bězích, jsem nejlepších výsledků dosáhl třeba na Antarktidě, což byl nejextrémnější běžecký závod, jaký jsem kdy šel. Horskou výzvu jsme šli dvakrát loni a obě jsme vyhráli. Dá se říci, že čím extrémnější a delší, tím pro mě lepší. Jsem takový odolný typ závodníka, kterého nic nerozhodí. 

Jaká jinak byla letošní Rock Point - Horská výzva, když pomineme strasti, které vás potkaly?

Petr Vabroušek: Určitě byla výrazně rychlejší. Loni jsme se některými místy brodili po prsa ve sněhu jako první, když tam nebyla žádná stopa, to bylo hodně pomalé. V plném nasazení jsme měli dvacet minut na kilometr. Letos na tom stejném místě bylo ušlapané jehličí. I přes všechny ty problémy jsme do cíle dorazili o nějakou hodinu později, než jsme si představovali, ale stále jsme byli o tři hodiny rychlejší než při loňském vítězství, což asi vypovídá o náročnosti.

Uvidíme tě letos ještě na Rock Point - Horské výzvě?

Petr Vabroušek: Letos to vypadá, že všechno už bude v nějakém kolizním termínu s ironmanským závoděním. Loni jsem ale také myslel, že Jeseníky budou jediné, nakonec mi tam odpadl jeden závod v zahraničí a narychlo jsme absolvovali Šumavu, takže úplně nemohu vyloučit, že se nestane něco podobného, ale asi to není příliš pravděpodobné. Samozřejmě, že není příjemné ukončit sezónu tímto výsledkem, ale pro nás je teď úplně nejdůležitější, aby Zbyněk zjistil, co s tou patou vůbec má. Jestli je to únavová zlomenina, nebo jen namožení, protože už se to s ním vleče dva měsíce. Také jsem ho za to pěkně seřval, protože je to příliš dlouho, aby to neřešil. To je teď primární. Pokud by musel třeba na operaci tak ani nemá smysl si jakoukoli Horskou výzvu letos plánovat.