Sumpersko.net

Šumperská střídačka má od začátku měsíce června oficiálně nového asistenta. Není jím nikdo jiný než sedmatřicetiletý David Švagrovský. Angažmá v novém působišti bere jako obrovskou kariérní výzvu a v podhůří Jeseníků už se cítí jako doma. „Šumperk pro mě znamená organizaci, která dlouhodobě patří do první ligy. Ze všech úhlů pohledu je to pro mě velmi zajímavé místo a moc se na sezonu těším,“ svěřil se. V obsáhlém rozhovoru se mimo jiné rozpovídal o stavbě kádru, své roli v týmu anebo například o spolupráci s hlavním trenérem Lukášem Majerem.

Představte prosím svůj příběh, jak jste se do Šumperka vlastně dostal?

Kde začít. Nejprve mi volal hlavní trenér Lukáš Majer, se kterým jsem dříve spolupracoval u juniorky v Kralupech nad Vltavou. Oslovil mě s nabídkou obnovy naší spolupráce, tehdy jsme spolu trénovali asi čtyři roky. Následovala osobní schůzka s panem Velčovským, která na mě udělala dojem a poté jsme začali řešit detaily nástupu. Od prvního června jsem oficiálně na lavičce Šumperka.

Když byla zmíněná nabídka na stole úplně poprvé. Bylo něco, nad čím jste váhal?

Bezpochyby je to pro mě vykročení z komfortní zóny. Mé dlouhodobé zázemí, domov a rodina je v Praze. Neřekl bych, že jsem přímo váhal, ale spíše řešil, jak tuto šanci nejlépe zrealizovat. Je to nabídka, která se neodmítá. Dává hlavu a patu, vidím v ní velký smysl. Stěžejní bod je pro mě návaznost na práci s Lukášem Majerem. Práce a vztahy v minulosti fungovaly výborně a jsem opravdu rád, že na to můžeme navázat.

Jak vypadaly první myšlenky, které jste si představil pod trénováním Draků?

V první lize jsem strávil asi deset let, takže destinaci jako takovou jsem znal velmi dobře. Vždy se mi líbilo tady hrát a jako hráče mě tu nejvíc bavila divokost kulisy. Prostředí pod horami je velmi hezké, i přestože je v mém případě trochu z ruky. Šumperk pro mě znamená organizaci, která dlouhodobě patří do první ligy. Ze všech úhlů pohledu je to pro mě velmi zajímavé místo a moc se na sezonu těším.

Trenéři zde minulý rok nastavili „cestu odchovanců“, jak se ztotožňujete s tímto postojem?

Podle mého názoru je to nejen správně, ale dokonce by to tak mělo být. Jestliže klub není v pozici nejbohatších organizací soutěže, měl by jít cestou odchovaných hráčů a jsem nadšen, že v tom duchu pokračujeme. Zároveň chci podotknout jednu důležitou věc. Rádi pracujeme s mladými a perspektivními hráči a vedení nám vychází vstříc. Proto máme v týmu kluky ze Šumperka, kteří jsou ještě doopravdy jen kluci. Ale hráčů s nízkým věkem a vysokým potenciálem máme víc a chceme jim dát prostor pro zlepšování a posun dopředu. Mají možnost dělat jméno nejen sobě, ale i šumperskému hokeji.

Když se podíváme na vás s panem Majerem jako trenérskou dvojici. Myslíte, že se jako trenéři spíše podobáte, nebo jste každý úplně jiný a doplňujete se?

Přikláním se k druhé variantě. Každý máme něco a dohromady se dobře doplňujeme. Oba máme svůj názor a nebojíme se jít do konfrontace. Nikdy to není tak, že by jeden mluvil a druhý mu pouze přikyvoval. Vždy proběhne určitá výměna názorů a poté se snažíme najít to nejlepší řešení. Tohle je přesně to, co nám podle mě funguje. V hokeji je nespočet věcí, které je potřeba konzultovat a řešit. Společně se snažíme najít tu správnou cestu.

Nějakou dobu už se vám pod rukama formuje mužstvo. Jak probíhal výběr hráčů a na jaký aspekt jste kladli největší důraz?

Na rovinu přiznám, že jsme byli opravdu hodně omezení časem. Všichni víme, jak dlouhou měl Šumperk sezonu a pro Lukáše a pana Velčovského to nebylo vůbec snadné. Byla doba, kdy měl tým sedm hráčů a popravdě jsme z této situace měli dost špatné spaní. Musím před oběma smeknout klobouk za to, jakým způsobem to zvládli. Během pár týdnů poskládali mančaft a na letní přípravu už byla nachystaná velká část týmu. Tuším, že okolo 70 procent, možná víc. Co se týče výběru hráčů, snažíme se vybírat na každý post muže, který typově zapadá do naší hry. Současně ale musí mít dobré charakterové vlastnosti. Musí zapadnout a dobře přijmout prostředí.

Jak na vás mužstvo při prvním setkání působilo?

Nejvíce stěžejní bylo, že jsme dokázali udržet pohromadě kostru týmu z minulého roku. Tým se zvedá, když jádro zůstává stejné a naváže se na to pár nových přírůstků. To se nám doufám povedlo. Mančaft je zdravý. Už od prvního tréninku bylo vidět, jak do toho jdou s chutí a baví je to.

Co bude váš úkol během sezony?

Budu mít na starost útok a věci spojené s hrou dopředu jako přesilové hry a podobně. Ale jak jsem již říkal, všechno s hlavním trenérem konzultujeme společně a má samozřejmě právo do toho mluvit.

Jak velká výzva je pro vás místo na šumperské střídačce?

Výzva je to obrovská. Co si budeme povídat, hrajeme druhou nejvyšší soutěž v České republice. Týmů už tolik není a trenérů taky ne. Hrozně moc se těším.

Přesuňme se k samotné přípravě. Jak probíhá a na co jste se zatím nejvíce zaměřovali?

Začali jsme 1. června a jeli do 14. července. Nyní máme pauzu a 1. srpna jdeme na led. Začalo se bohužel později, ale zareagovali jsme na to myslím správně. Co se týče charakteristiky přípravy, zaměřili jsme se na objem, sílu, kondici a dynamiku. Jsme moc vděční, že jsme díky panu Velčovskému mohli odjet na týdenní soustředění a být pospolu. Strávili jsme nějaký čas všichni pohromadě, což je taky důležité. Poděkování ale patří také na Malou Morávku. Hotel Kamzík nám vyšel vstříc a perfektně se o nás po dobu pobytu staral.

Vy osobně máte hodně zkušeností, ale taky jste za svou kariéru potkal hodně úspěšných, nebo naopak neúspěšných hráčů. Když se díváte na nejmladší kluky týmu, vidíte ten správný zápal, který vede k úspěchu?

Myslím, že ano. Některé jsem viděl už loni. Vím, jací jsou a jak hrají. Ze záznamu jsem shlédl několik zápasů a věřím, že v sobě mají tu správnou jiskru. Samozřejmě se s nimi musí pracovat, v tomto věku kolem dvaceti let a méně je čeká ještě hodně práce. Píle a pracovitost se však nedá vytknout ani jednomu. Hned jsem poznal, že jsou dobře vedení a zvyklí pracovat. Teď jde o dobré nasměrování a detailech, které je budou posouvat dál. Chtěl bych ještě na závěr říct jednu důležitou věc. Nikdo se zatím nezranil. Přípravu hodnotím i podle toho, kolik hráčů ji nakonec dokončí celou. Spousta trenérů to má tak, že kluky prostě odpálí a je hodně svalových zranění. Velký dík patří Peterovi Putécovi, který měl na starost silovou část. Měla hlavu a patu, a hlavně se nikdo nezranil. Věřím, že jsme šli správným směrem a na ledě se to ukáže.