Sumpersko.net

Jak hodnotíš s odstupem několika týdnů premiérovou účast DIETOS v jedenáctkovém fotbale?

Jan Kolařík: Díky bilanci 4-2 pozitivně, ale není to jen čistě kvůli tomu, protože před sezónou jsme měli strach z jedenáctkou soutěže, a proto jsme chtěli i nadále setrvat v osmičkové verzi. Ovšem díky kroku ze strany ČAAF jsme ‘‘museli‘‘ hrát jedenáctku, protože odstavit klub na rok by dle mého soudu bylo likvidační. Tento krok nás ale posunulo dále a ukázalo se, že asi nebylo čeho se zbytečně bát, a kdoví zda bychom tuto soutěž nakonec někdy vůbec hráli. Samozřejmě, že určité obavy před startem ročníku panovali, když si vezmeme, že počet hráčů nebyl nijak závratný, ale když se to vezme kolem a kole, tak tým byl skoro z poloviny složen z nováčků a dosáhli jsme pozitivní bilance, ba co víc rvali jsme se do posledního kola o účast ve finále.

Byl přesun z osmičkové verze náročný nebo se dá říci, že tým byl již delší dobu veden z trenérského hlediska na úrovni jedenáctkových týmů, ale chyběla tomu pouze hráčská základna?

Jan Kolařík: Přesně tak! Už při našem prvotním účinkování v sedmičkové verzi, ale i potom v osmičkové jsem se snažil tým na hřišti vést dle jedenáctkových schémat, ač samozřejmě ne vše jde použít. Největší změna nastala v obraně, kde ale udělal velký kus práce David Mangl, který připravil celý defenzivní playbook. V útoku to bylo se jen sehrát a vypilovat maličkosti. Nechci, aby to vyznělo sebestředně, ale co se týče kvality přípravy či tréninků je to tady na dobré úrovni. V tomto ohledu mi nejvíce pomohli trenérské kurzy pod vedením Martina Kociána, na které jezdím už cca. pět let. Jen je problém s tréninkovou morálkou a docházkou. Spoustu věcí nemůžete dělat, když je vás na tréninku např. 10 a né 25.

Čím nejvíce tě 4. liga příjemně překvapila a čím naopak případně nejvíce zklamala?

Jan Kolařík: Překvapila těžko říct. Asi to bude znít divně, ale asi nejvíce vyjádření a tresty disciplinární komise. V první řadě mi vadil systém soutěže, které také ovlivnilo odstoupení Karlových Varů 2 týdny před startem ligy, přičemž mi chybělo v systému soutěže semifinále a až poté finále. Je potom také trošku nešťastné působení rezervních týmů, které jsou vlastně jen do počtu a podle mě klidně mohli také některé týmy ze 3.ligy hrát ligu čtvrtou a naopak, popřípadě mohla být pouze liga třetí.

Jak hodnotíš účinkování posil v našem dresu Stanleyho Hamedera a Miroslava Bartoše? Přinesly kýžený efekt?

Jan Kolařík: Začnu od Mirka, který nás zklamal hned před sezónou, kdy po původní domluvě, že stráví celý ročník u nás, nakonec odešel znovu do Německa. Což se mu nedivím, ale nebylo to úplně fér. Po osobních problémech se k nám stihnul vrátit na poslední dva zápasy a dle toho moc hodnotit nechci, zvláště pokud ještě z toho ve Zlíně musel hrát na pro něj nezvyklé pozici v ofenzivní lajně. Určitě si ale své penzum práce odvedl a se složitou pozicí se popral. Co se týče Stanleyho, zde šlo o hráče, který má čtyři roky zkušeností z týmu Pardubic. Asi bych mu dal známku jako ve škole tedy dvojku či dvojku s mínusem. Odvedl spoustu práce mimo hřiště, kdy hlavně jeho pozápasové rozbory obrany byly pro kluky přínosné. Na hřišti se dobře doplňoval s Janem Vomlelem na pozici safety a splnil si svoje úkoly ve speciálních týmech. Jen je škoda, že se zranil v posledním utkání, kde nám potom citelně chyběl a neměli jsme za něj alternativu. Na druhou stranu mě tršoku mrzí jeho přístup k tréninkům. Chápu, že to k nám do Šumperka má 1,5 hodiny jízdy autem a v sezóně patří k nevytíženějším rozhodčím, ale aspoň sem tam se objevit mohl.

Myslíš si, že tým měl navíc či bilance 4-2 je reálným stropem tohoto mužstva?

Jan Kolařík: Před sezónou jsem říkal, že bych tuto bilanci bral, ale teď po jejím skončení si myslím, že měla být lepší, a to hlavně díky poslednímu utkání, kde mě stále bude mrzet ona těsná prohra. Samozřejmě byly i zápasy, kde měli štěstí a výhra byla utrápená, ale snad kromě zápasuv  Třinci, kde jsme úplně selhali, jsme byli v každém zápase lepší jak náš protivník, jen nás srážela častá nedisciplinovanost.

Můžeš vypíchnout jeden nejlepší a jeden nejhorší okamžik v sezóně? Ať již z pozice trenéra či hráče?

Jan Kolařík: Prvně ty nejhorší… Z pozice trenéra, že jsme nebyli schopni se ani jednou v sezóně sejít ve slušném počtu na trénink! To mě mrzí, zaráží a štve!! Moc nechápu přístup některých jedinců, když dělají sport/koníček a pak nechtějí trénovat. Velmi těžké bylo složit ofenzivní lajnu do zápasu ve Zlíně, kde nám chyběli dva hráči a zaskočit tak museli jejich kolegové, co s těmito pozicemi nemají pražádné zkušenosti. I když se snažili, bylo to přeci jen znát a navíc jim poté chyběly síly v defenzivní lajně. Z pozice hráče asi utkání v Třinci, kde osobně mi utkání hrubě nevyšlo a udělal jsem spoustu chyb. Nedal jsem tak týmu šanci porvat se o dobrý výsledek A ty teď ty nejlepší, kdy jako trenér asi příprava týmu na domácí zápase s Třincem, i když nakonec nedopadl dobře a samozřejmě obrovsky mě potěšila i návštěva na všech domácích zápasech, ale hlavně na tom posledním, kde byla úžasná atmosféra. No a jako hráč jako nejlepší mohu doplnit výkon v Brně a v posledním zápase, i když i zde jsem se úplně nevyvaroval zbytečných chyb.

Jak budou vypadat následující dny v šumperském klubu a s čím vstoupit do podzimní přípravy na další ročník?

Jan Kolařík: Není třeba velkých nebo radikálních změn. Už po dva roky se nám osvědčil stejný postup. Tedy července a srpen slouží jako odpočinek a dovolená pro hráče, aby vše od září opět plně začalo. Náborové tréninky a tréninky pro nováčky společně s individuální přípravou hráčů stálého kádru v posilovně. Zde bude malá změna, protože tuto věc hráči sami nedodržují, či jen malá skupina, a tak budou probíhat i společné kondiční/silové tréninky.

Jaký vidíš potenciál v současném kádru a na co bude zapotřebí se do příští sezóny zaměřit a zapracovat?

Jan Kolařík: Potenciál v týmu určitě je. Máme spoustu mladých hráčů, kteří se mohou jen zlepšovat, když na sobě zapracují a zbytek jsou zkušení hráči – myslím si, že takový ideální mix zkušeností a dravého mládí. Určitě musíme navýšit hráčskou základnu, což je asi hlavní cíl jako každý rok a věřím, že se nám to povede. Měli jsme v sezóně štěstí na zranění, ale vše se nám nekulminovalo do posledního duelu a tam už se projevila méně početná soupiska. Stejně tak jsme měli i problém s náhradníky na určité pozice, což se také musí zlepšit.