Sumpersko.net

O cestovní politice za „levnějšími“ léky i o rozdílech mezi zaměstnanci lékárny, kteří pracují u výdejního místa VÝDEJ NA RECEPT a VOLNÝ PRODEJ se v rozhovoru rozpovídal odpovědný zástupce Lékárny Nemocnice Šumperk Petr Luknár.

Řada lidí si pod pojmem lékárník představí „prodavače léků“. Člověka, který podle receptu jednoduše vyhledá krabičku, namarkuje a prodá. Vaše práce má ale mnohem širší náplň. Můžete ji v krátkosti popsat?

Petr Luknár: Máte pravdu, řada lidí při návštěvě lékárny žádný rozdíl při vydávání léků nevnímá. Neví, že u výdejního místa „výdejna na recepty“ obsluhuje klienty vysokoškolsky vzdělaný odborník v oblasti léčiv a u výdejního místa „volný prodej“ jde často o absolventy střední nebo vyšší odborné školy. Všichni jsme prostě vnímáni jako prodavači léků. Práce vysokoškolsky vzdělaného lékárníka je však mnohem pestřejší. Spočívá nejen ve zmíněném výdeji léčiv na recept, při kterém zároveň seznamujeme pacienta se správným způsobem užívání léčivých přípravků, vyhodnocujeme rizika případných interakcí a upozorňujeme na možné vedlejší účinky. Často také poskytujeme konzultace v rámci prevence a včasného rozpoznávání různých nemocí. Už málokdo ví, že jsme třeba povinni zajistit bezpečnost a dostupnost léčiv, což v tak velké nemocnici, jako je ta šumperská, není úplně jednoduchá záležitost. Důležitou roli v práci lékárníka hraje rovněž spolupráce s jinými zdravotnickými pracovníky, především pak lékaři.

Kolik lidí konkrétně pracuje v lékárně, kterou vedete? A máte odhad, kolik pacientů vaší lékárnou ročně projde?

Petr Luknár: Celkem u nás pracuje šest lékárníků, čtyři farmaceutické asistentky a dvě sanitářky. Provoz zdejší lékárny je rozdělen na dvě části.  Klienti se dostanou do styku jen se zaměstnanci, kteří o ně pečují ve veřejné části lékárny, avšak práce kolegů zajišťujících zásobování nemocničních oddělení je neméně důležitá. Většinu našich klientů jsou lidé navštěvující ambulantní provozy nemocnice. Ročně v lékárně vydáme řádově desetitisíce receptů.

Nechávají si dnes lidé v oblasti volně prodejných léků poradit? Například, když přijdou s konkrétním požadavkem, popíšou vám obtíže, které je trápí, a vy víte, že jiný lék by jim zabral mnohem více…

Petr Luknár: Ano, je běžné, že lidé trpící zdravotními potížemi navštíví lékárnu a nechají si doporučit vhodná volně prodejná léčiva. S tím samozřejmě roste význam lékárníka či farmaceutického asistenta, který musí správně vyhodnotit, zda je vůbec samoléčba možná, či je nutné odeslat pacienta k lékaři. Nemusí se však jednat pouze o řešení konkrétních potíží. Všeobecným trendem se stává i orientace na prevenci.

Veřejnost je i u oboru farmacie atakována záplavou reklam a nabídek s mnohdy podivnými praktikami boje o zákazníky. Není to zbytečné?

Petr Luknár: Co se reklamy týče, marketing je dnes nástroj, který v boji o zákazníky, zvlášť v tak silně konkurenčním prostředí, pomáhá. My v nemocnici však žádné agresivní marketingové nástroje nevyužíváme. Jsme například aktivní na webu, kde kromě důležitých kontaktů prezentujeme slevové kampaně a informace o pořádaných promo-akcích. Pro komunikaci s klienty využíváme třeba také facebook. Často se spolupodílíme na pořádání různých světových dní osvětového charakteru. Ať už jde o den boje proti rakovině, den hygieny rukou, výživy, diabetu a mnoho dalších. V tyto speciální dny máme pro pacienty v lékárně připraveny slevy na produkty, které s onemocněním nebo prevencí souvisí.

Nezdá se vám, že je síť lékáren už přebujelá?

Petr Luknár: Hustota sítě lékáren v České republice odpovídá evropskému průměru, ovšem počet lékáren u nás v poslední době klesá. Zanikají především soukromé venkovské lékárny a objevují se nové řetězcové. Osobně si myslím, že by bylo vhodné zavést legislativu, která by počet lékáren upravovala na základě demografických a geografických pravidel. Věřím, že stanovení minimální vzdálenosti mezi lékárnami a počtu obyvatel vztaženému k jedné lékárně je správným krokem, který lékárníci požadují. Pro představu, Česká republika patří mezi jednu z osmi zemí Evropy, které v současnosti nemají stanovená pravidla pro vznik nových lékáren. Podpora malých venkovských lékáren, které jsou v důsledku současného systému v existenčním ohrožení. V Česku teď aktuálně hrozí zánik asi šesti set lékárnám.  Mnohé z nich jsou třeba v obci jediné a jejich zánik by se mohl negativně promítnout na dostupnosti lékárenské péče. 

Jak se díváte na to, že jsou dnes zejména senioři ochotní za vyzvednutím léků cestovat i několik kilometrů do jiné lékárny, protože jim masivní reklamy tvrdí, že v té jejich síti lékáren jsou léky prostě „nejlevnější“? 

Petr Luknár: Senioři se snaží především ušetřit, jelikož se doplatky v různých lékárnách liší. Cena a úhrada léků jsou u nás regulované státem. Tzn., že je stanovena maximální cena, která nesmí být překročena. Faktem je, že vzhledem k silně konkurenčnímu prostředí, většina lékáren doplatky a ceny podle svých možností a na úkor své marže, upravuje. Česká lékárenská komora dlouhodobě prosazuje myšlenku sjednocení doplatků ve všech lékárnách, tak jak je tomu dnes ve většině evropských zemí. Pacientům by tento krok dopředu přinesl jasnou informaci o ceně či doplatku léčiva a skončila by tím i potřeba cestovat za levnějšími léky. Ale zda by tento krok znamenal i celkové snížení cen léčiv si netroufnu odhadnout.

Stává se vám dnes, že lidé přicházejí s několika recepty na léky od různých lékařů, jejichž společné užívání by mohlo být kontraproduktivní?

Petr Luknár: Ano, stává se to. Zejména v případě, že pacient neinformuje lékaře o léčivech, která mu byla předepsána jiným lékařem. Je pak na nás lékárnících, abychom takové kombinace léčiv odhalili a zabránili komplikacím, které by v případě užívání rizikových kombinací léčiv mohly nastat. Na počátku letošního roku vstoupila v platnost legislativa, která ukládá povinnost vystavovat recepty v elektronické podobě. Dle dostupných informací by měl být na počátku roku 2019, v návaznosti na elektronickou preskripci, spuštěn i lékový záznam, který by po souhlasu pacienta umožnil farmaceutům nahlížet do údajů o léčivých přípravcích předepsaných a vydaných konkrétnímu pacientovi, což by se určitě pozitivně projevilo i na bezpečnosti užívaných léčiv.  

A obecně, dají si dnes čeští pacienti od lékárníků poradit?

Petr Luknár: Nechají. Ať už se to týká běžného výdeje léčiv, kdy lékárníci podávají informace ohledně správného užívání a uchovávání léčiv nebo „samoléčby“.

A jak je to dnes navracováním nevyužitého léčiva? Jaké jsou vaše konkrétní zkušenosti v Nemocnici Šumperk?

Petr Luknár: Řekl bych, že obecné povědomí o tom, že nepoužitá či nepoužitelná léčiva by se neměla vhazovat do kontejnerů s obyčejným odpadem, roste. Pacientů, kteří do lékárny nosí sáčky nebo dokonce tašky s léčivy, která již nehodlají užívat, postupně přibývá. My pak tyto léky necháváme odborně zlikvidovat. Jen za naší lékárnu se ročně jedná až o desítky kilogramů nevyužitých léčiv.

Pro ty, kteří se třeba dosud léčiva zbavují doma. Můžete říct, proč by je měl raději odnést k vám na odbornou likvidaci?

Petr Luknár: Pokud se lidé rozhodnou léky zlikvidovat, ale nevrátí je do lékárny, nejčastěji je spláchnou nebo jednoduše vyhodí do koše. Přitom po spláchnutí přípravky kontaminují odpadní vodu, kterou je nutné velmi nákladně čistit. I přesto v ní pak ale zůstávají stopové prvky. V případě vyhození do komunálního odpadu se v něm léky rozkládají, látky uvolněné tímto procesem prosakují do půdy a zhoršují tak její kvalitu.