Sumpersko.net

Setkávání s přáteli, požívání dobrého jídla a pití, to vše patří k příjemným letním dnům a času prázdnin.

Lidé si odnepaměti rádi dopřávali dobroty a obveselovali se ostřejšími nápoji. A to už od pravěku. „Pití alkoholických nápojů patřilo k rituálům pravěkých lidí,“ uvádí archeolog Jakub Halama. „Téměř všechny lidské pospolitosti, vyspělejší i ty primitivní, připravovaly nápoje s obsahem alkoholu, nejčastěji kvašené. Staré zemědělské společnosti v Evropě je vyráběly z obilí, ovoce, medu a v určitých oblastech také z vinné révy.“

Pivo je známo již ze starověké Mezopotámie a Egypta. Jeho slovanský název označuje nejoblíbenější a nejrozšířenější nápoj. Původní pivo bylo nechmelené, přidávaly se do něj aromatické byliny. „Víno, vyráběné z vinné révy i z ovoce, je ve Středomoří a na Balkáně doloženo již v pozdní době kamenné, u nás tento nápoj znali Keltové. Starobylým nápojem je i medovina, která byla ve střední Evropě konzumována nejpozději od doby železné. Dobytkářské kmeny znaly alkoholické nápoje ze zkvašeného mléka,“ upřesnil Halama.

Konzumace alkoholu doprovázela obřady a také hostiny. Ze Středomoří jsou doloženy bankety vládnoucích a bohatých vrstev. O hodování v dobách faraonů vypovídají vyobrazení na stélách či monumentech nebo na výbavě hrobů. Podobně jako vysoce postavení Egypťané hodovali také boháči v Mezopotámii. „U Řeků byla hostina spojena s obětí bohům. Po zabití zvířete, úlitbě a obětování vybraných částí bylo dobytče opečeno, naporcováno a podáváno na mísách. Bujaré pitky se odehrávaly spíše v soukromých domech. Ženy ani malé děti se těchto zábav neúčastnily, výjimkou byly hetéry. V homérských dobách hodovali vsedě, teprve později přišel z východu zvyk jíst vleže,“ objasnil Halama.

Většina masa, které pravěcí lidé zkonzumovali, pocházela od chovného dobytka. Podíl lovné zvěře se pohyboval mezi dvěma až deseti procenty. Chovná zvířata se po celý rok volně pásla v okolí osad. Nejvíce se u nás dařilo hovězímu dobytku, chovala se také prasata, ovce a kozy. „Koně byly dlouho lovnými zvířaty. Chov drůbeže je doložen až od konce doby bronzové. Lovili se divocí ptáci. Vejce se sbírala v přírodě, až později se začala získávat od chované drůbeže. Ryby se připravovaly mnoha různými způsoby, sušily se, udily a solily, ale jedly se také syrové,“ dává Halama nahlédnout do pravěkého jídelníčku. „O pěstování rostlin se dozvídáme z analýz zbytků potravin nalezených při archeologických výzkumech. Cenný materiál jsme získali i z neolitické osady u Mohelnice i ze sídlišť lužické kultury u Palonína, Dubicka a Loštic, kde se na dně zásobní jámy nacházela mocná vrstva zuhelnatělého obilí,“ objasnil Halama.

Běžným pravěkým jídlem byla obilná kaše a placky pečené na ohništi nebo rozpáleném kameni. Chléb byl vzácnější, ale už od doby bronzové lidé vyráběli a uchovávali kvásek. Vařily se také polévky a kaše z hrachu nebo čočky.

Naši předkové si pochutnávali i na mladých listech kopřivy, lebedy, merlíku, řeřichy, čekanky, pampelišky, kostivalu, řebříčku a sedmikrásky. Velmi oblíbený byl šťovík. Sbíraly se dřínky, bezinky, plody svídy, šípky a další lesní plody. Maso se spotřebovalo do posledního kousíčku, jedl se morek, ocasy i paznehty.

Jídelníčku předků Halama věnoval výstavu Pravěká hostina, která je ještě do 13. července k vidění v zábřežském muzeu.