Sumpersko.net

Myslím, že si z nás pan exministr obrany MUDr. Martin Barták  svým článkem „Chci vidět portugalskou smlouvu", udělal 15. července na Neviditelném  psu  legraci. Chápu, že medicina je něco jiného než vojenství, zejména než těžká vojenská technika. Ale když už  se dám jako lékař na politiku, měl bych si jako ministr vojáků opatřit základní informace. To , co může být prominuto ženě z domácnosti jako exministyni obrany Vlastě Parkanové, by nemělo být prominuto muži, u kterého se nějaké  vojenské „predispozice" předpokládají. Pokud totiž MUDr. Barták napsal, že portugalské Pandury jsou na rozdíl od našich vyzbrojeny lehkými kulomety a tomu rozumím „jen" lehkými kulomety, protože jinak by 100 milionový rozdíl v ceně ztratil smysl, pak pan exministr neví,  o čem  píše, či spíše nebyl na vojně. Jestliže  by  moderní vojenský transportér v hodnotě desítek milionů,  byl vyzbrojen pouze lehkým kulometem, byl by na úrovni československého vojenského transportéru  OT 64 A (SKOT 1), jak jeho název napovídá, z r. 1964. Mohl by tedy bojovat jen proti živé síle nepřítele. Jistě by proti němu měli Portugalci lepší motor, jízdní vlastnosti, ale v plavání by se mu legendární  Otéčko vyrovnalo. Kdyby MUDr. Barták aspoň napsal, že ho Portugalsko koupilo s těžkým kulometem, bylo by jeho tvrzení věrohodnější. Otázka je, jestli pan bývalý ministr obrany ví, jaký je rozdíl mezi lehkým a těžkým kulometem. Těžký kulomet v ráži 12,7 mm by musel představovat minimální výzbroj nového či moderního transportéru, jinak by byl v boji prakticky bezbranný. Pandury  sice  mají i  kulomety 7,62 mm, ale jako spřaženou nebo souosou zbraň doplňující zbraň těžkou, většinou kanon. I bez znalosti portugalské smlouvy považuji za vyloučené, aby Portugalci koupili za několik desítek milionů vojenský transportér vyzbrojený lehkým kulometem. Pak by ho totiž naše staré Otéčko  klidně porazilo, protože jeho další verze už měly střeleckou  věžičku  s  těžkým kulometem.

Za zmínku stojí i specielní nevojenská terminologie pana exministra. To, co se jinak u Panduru (a ve vojenské terminologii vůbec) nazývá „bojovou věží", nazývá Martin Barták „samoobslužnou věžovou stanicí Rafael".  Takže nejde o „stanici", ale jak už řečeno, o bojovou věž, konkrétně věž Rafael  RCWS -30 M. Není samoobslužná, protože si nestřílí sama, ale je dálkově ovládaná. Připouštím ale, že terminologie  Martina Bartáka vyvolává představu mnoha milionů lépe a je z hlediska jeho „zdůvodnění" ceny Pandurů vhodnější. Kdybych byl na jeho místě a měl zdůvodnit přemrštěnou cenu Pandurů, tak bych si vymýšlel taky tak.

Ale pokud bych mu směl radit  jak  cenu zdůvodnit, řekl bych pravdivě, že výzbroj Pandurů je diferencovaná podle jejich verze. Vedle úlohy klasického transportéru v roli bojového vozidla pěchoty bych zmínil, že Pandur má i další modifikace, jako vozidlo průzkumné, vozidlo palebné podpory, vozidlo v roli stíhače tanků, protiletadlové, ženijní, velitelské nebo

ambulantní. Tomu odpovídá i příslušné různé vybavení – s automatickým kanonem ráže 30 mm (se souosým kulometem 7,62), s izraelskými řízenými protitankovými raketami Spike – LR, či se 105 mm kanonem nebo 120 mm minometem. Žádný Pandur pochopitelně nenese všechny  tyto zbraně , neboť  mnohoúčelový  univerzální Pandur neexistuje. Jednotlivé verze tedy musely mít i různou cenu, protože i výzbroj má různou cenu. K ceně je nutno ještě dodat, že pokud  si  Portugalci  koupili (podle pana ministra) jen Pandury s lehkými kulomety, tak jsou ještě větší pitomci než my, protože taková „bojová vozidla pěchoty" jsou vhodná jen na přehlídky, nikoliv do války. Budiž nám útěchou, že nejsme v Evropě nejhloupější. Umíme aspoň trochu počítat. Jestliže mají  Portugalci Pandur za 34 milionů (lehký kulomet, i když přidám, tak do 100.000.- Kč), znamená to, že toto bojové vozidlo s  motorem, mechanikou , speciálními pneumatikami, pancéřováním  a dalším věcmi, které k takovému  ozbrojenému vehiklu patří, stojí 33.900, 000.-Kč. Znamená to, že onen 100 milionový rozdíl u našeho Panduru tvoří cena výzbroje. Kolik stojí  která  verze  Panduru ?  Ambulantní  verze nebo průzkumná stojí stejně jako bojová pro přímou palebnou podporu nebo pro stíhání tanků ? Nemohli bychom si to jako daňoví poplatníci s kalkulačkou přepočítat ? A nemohli bychom si ty Pandury prohlédnout ? S parafrází známého volání demonstrantů ze září 1938: „Dejte nám kouknout na tyto zbraně, dali jsme si na ně".

Jak to s Pandury asi bylo, se  dá  zjistit z pouhé informace na internetu:

V roce 2001 byl vyroben první prototyp obrněného vozidla Pandur II v konfiguraci 8x8. Toto vozidlo je přibližně o jeden metr delší než šestikolové provedení a odráží tak trend vývoje středních obrněných transportérů, od kterých se v současné době požaduje větší vnitřní prostor. Vývoj vozidla byl zcela v režii výrobce a toto nové vozidlo mělo především rozšířit exportní možnosti a zvýšit konkurenceschopnost. Stav trhu s obrněnými vozidly je velice složitý a panuje zde velice tvrdá konkurence stínovaná agresivním lobbingem, uplácením a machinacemi, podobně jako v jiných oblastech obchodu se zbraněmi. Vozidlo Pandur II začalo být intenzivně nabízeno, ale nezískalo bezprostředně žádného zákazníka. V roce 2003 se výrobce stal majetkem americké společnosti General Dynamics. Mohlo to teoreticky přinést výhodu v silném zázemí, ale i hrozbu zrušení výroby, protože Američané jsou současně majiteli jiné významné evropské zbrojovky, která vyrábí na "západě" asi nejslavnější vozidla v téže kategorii, a to jsou vozidla Piranha. V témže období se v Evropě chystaly dvě další významná výběrová řízení na obrněné transportéry, a to v Portugalsku a v České republice. Není třeba zdůrazňovat, že Američané udělali pro úspěch své nové zbrojovky v těchto tendrech možné (i nemožné) maximum a zajistili, že nabídka vozidel Pandur II byla cenově a ofsetově velmi výhodná. Na druhou stranu motivovali i vlastního výrobce k maximální pracovitosti nenápadnou připomínkou faktu, že pokud nedojde v těchto výběrových řízeních k úspěchu, budou se v rakouské zbrojovce vyrábět maximálně "šroubováky".

Dá se z toho vydedukovat, kdo komu pomohl. Je-li pravdivé další tvrzení, že firma Steyer byla po konstrukci Panduru v krizi a prodejní úspěch Pandurů byl zárukou její další existence, tak jistě, budeme-li parafrázovat další legendární výrok, tentokráte od Šimka a Grossmana, to „zdražení nechtěl Steyer zadarmo". Zbývá zjistit, kolik činil „vývar" z této koupě pro české politiky a pro které. A proč si z nás  MUDr. Martin Barták dělá legraci ?