Sumpersko.net

Naprosto jednoznačně zvítězila dvojice běžců Michal Štantejský se startovním číslem 693 a Zdeněk Kříž se startovním číslem 692 při druhém závodě seriálu Rock Point – Horská výzva. Stále více oblíbený podnik horských běhů a trekingu dvojic pokračoval v Krkonoších. Dvojice vytěžila maximum z domácího prostředí, když její náskok na druhé v pořadí byl na téměř sedmdesátikilometrové nejprestižnější trati Long přesně hodinu. Rozhovor vedl Patrik Pátek.

Chlapi, přišli jste s obrovským náskokem. Kde se vzal?

Zdeněk: Nevím, nečekali jsme to. Běželi jsme si svoje a takhle to dopadlo. Ani nevíme, jak byl kdo za námi daleko, takže jsme se tím vůbec nezaobírali.

S jakou jste běželi taktikou?

Michal: Nijak zvlášť jsme netaktizovali, protože jsme nevěděli, kdo je a není na startu a ani jsme to nijak nezkoumali. Šli jsme spíš opatrně, protože je to dlouhý závod, ale soupeři začali odpadávat a získávali jsme si postupně náskok, který ani nevím, jak vlastně byl velký, ale dopadlo to pro nás dobře - udrželi jsme ho až do cíle.

Náskok jste nakonec měli hodinový, to nevypadá, že byste běželi zvlášť opatrně…

Zdeněk: Běželi jsme tak, jak se nám chtělo a jak jsme mohli. Ke konci jsme zvolnili, protože já za čtrnáct dní běžím v Dolomitech sto dvacet kilometrů, tak jsem se začal šetřit. Domluvili jsme se, že trochu zpomalíme, ale nevěděli jsme, jak jsme na tom, takže jsme se pořád otáčeli za sebe, jestli tam někdo není. Sice jsme byli schopní zrychlit, ale nebylo to třeba.

Bolelo to někde?

Michal: Těch posledních deset kilometrů mě bolelo určitě, takže já na rozdíl od kolegy moc schopný zrychlit nebyl.

Byl tedy závod pro vás spíš srandička v porovnání s tím, že se chystáte na jednou tak dlouhý závod do Dolomit?

Zdeněk: Žádná srandička! Do každého závodu se jde s tím, že jdete naplno a bojujete o umístění. Ale je to dobrá příprava na jiné, větší závody. Já obíhám světový pohár v horských bězích, takže rozhodně ne srandička, ale bylo velmi příjemné, že se nemuselo jít naplno.

Michal: Pro mě je to jiné, protože já mám běh jako přípravu na zimu. Dělám skialpinismus, takže, na rozdíl od kolegy, tohle jsou pro mě spíše vrcholy sezóny.

Co byste na tomhle závodě vyzdvihli?

Zdeněk: Horskou výzvu jsem běžel naposledy před nějakými dvěma lety a musím říci, že se hodně zlepšila. Klobouk dolů před organizátory a před ředitelem závodu. Myslím si, že to jde hodně dopředu. Trať byla skvělá. My jsme místní, takže celou trasu hodně dobře známe a myslím, že byla výborně vybraná. Kromě konečného asfaltu a té smyčky, se kterou se asi nedá nic dělat, protože chápu různá povolení, se mi trať hodně líbila.

Michal: Ty partie na hřebenech byly úžasné. Vyšlo počasí - nebylo ani vedro ani zima. Byla jasná noc, takže to celý zážitek umocnilo. V souhrnu za sebou máme nádherný závod.

Co vás vlastně přinutí vydat se pět minut před půlnocí na noční běh?

Zdeněk: Já o tom při závodě hodně dlouho přemýšlel a došel jsem k tomu, že zrovna dnešní noc byla ta, kdy moc lepších nápadů a rozhodnutí nebylo, než běžet po hřebenech Krkonoš.

Michal: Já si to plánoval už dlouho. Je fakt, že start před půlnocí je pro mě už dost pozdě - obvykle se mi hodinu před půlnocí začíná chtít spát, ale ten chtíč spánku potom z člověka spadne, už na to ani nemyslí a prostě jde.