Sumpersko.net

Vystudovat farmacii a pracovat v lékárně, takový byl sen devatenáctileté Šumperačky Zdeňky. Psal se však rok 1974 a nadaná absolventka gymnázia se nemohla vykázat tím správným kádrovým profilem.

Nezbylo jí, než aby po maturitě nastoupila jako sanitářka v lázních Velké Losiny. Krátce prodávala i ve vysněné lékárně, shromáždila veškeré možná doporučení a opět se pokusila o přijetí na školu. „Když mě ani napodruhé nepřijali, pochopila jsem, že je to definitivní stopka. Bylo jasné, že v pozadí jsou politické důvody,“ vzpomíná Zdeňka Daňková na události staré čtyřicet let.

Měla tehdy pocit, že všechno končí, ve skutečnosti však její pravá kariéra právě začínala. „Naskytla se mi příležitost jít na zástup do půjčovny šumperské knihovny. Knížky jsem měla ráda, a tak jsem neváhala. Začala jsem tam pracovat v srpnu 1975,“ líčí nejznámější šumperská knihovnice.

Z původní práce na zástup se vyvinula úspěšná čtyřicetiletá kariéra. „Nakonec jsem mohla dokonce i studovat na vysoké škole, zřejmě díky tomu, že jsem se provdala a změnila jméno,“ usmívá se Daňková. Univerzitu Palackého absolvovala v roce 1987, o pár let později se stala ředitelkou šumperské knihovny. „Práce knihovnice je krásná a motivující, ale samozřejmě má svá úskalí. Lidé si nepůjčují jen knihy, o nichž se píše v učebnicích literatury. Musíme reagovat na jejich požadavky a nakupovat novinky, o které je zájem, i když víme, že za pár let budou ležet na regálech. Je třeba pečlivě zvážit, kolik kusů bestseleru pořídit, aby zbylo také na kvalitní publikace, které nepůjdou na dračku, ale knihovna by je přesto měla mít,“ vysvětluje Daňková.

Práce knihovnice je těžká, a to v nejvlastnějším významu slova. „Málokdo si uvědomí, že našim zaměstnankyním denně projdou rukama desítky kilogramů svazků,“ usmívá se ředitelka.

Knihy nepřestaly být její velkou láskou, jíž se však prý nevěnuje tak často, jak by si přála. V oblibě má především regionální literaturu, které také v mnoha případech pomáhala na svět. „Byla jsem jedním z těch, kdo se podílel na jazykových úpravách textů. Vypomohla jsem i s marketingem. Jen málokterý kraj má tolik nově vydaných knih místních pověstí jako ten náš,“ pochvaluje si Daňková.

Zkušenosti ze spolupráce se štíteckým nakladatelstvím zúročila při pořádání literárního festivalu Město čte knihu, který má za sebou už deset úspěšných ročníků. „Každoročně v listopadu vychází nová knížka. Celý rok předtím trávím večery výběrem vhodných textů,“ přiblížila náročnost příprav.

Ve volných chvílích ráda plave, pracuje na zahradě, podporuje manžela v kariéře hudebníka, a především se věnuje pěší turistice. „Byla jsem už od dětství zvyklá chodit s rodiči na výlety,“ objasňuje kořeny svého koníčku dnešní předsedkyně šumperského Klubu českých turistů. V oblibě má túry po jesenických horách, ráda se však vypraví také na Slovensko, hlavně do Vysokých Tater, nově si oblíbila i výlety na kole. S pěší turistikou dokázala propojit i svůj zájem o regionální literaturu, a vznikl tak festival Pradědovy letokruhy.

Šumperští turisté se už pětkrát vydali na vrchol Paprsku, aby tam pokřtili novou knihu.

Práce Zdeňky Daňkové si váží nejen šumperští čtenáři, návštěvníci kulturních akcí a turisté, ale také zkušení kolegové, kteří jí přiřkli titul vítězky soutěže Knihovník Olomouckého kraje 2014. Navzdory úspěchům a vitalitě má nadšená knihovnice po čtyřech desítkách let pilné práce za to, že se pomalu blíží završení její kariéry. „Už se těším, až se budu moci naplno věnovat vnoučatům a koníčkům, ale mám před sebou ještě důležitý úkol,“ soudí Daňková.

Jako dárek k odchodu na zasloužený odpočinek by si přála novou knihovnu. „V ředitelské kanceláři už neusednu, ale pokud bude zájem, ráda s čímkoliv vypomohu. Chtěla bych, aby se zrekonstruované prostory v bývalé Masarykově škole co nejdříve otevřely čtenářům. Bude tam nejen dostatek prostoru pro knihy, ale také pro společenská setkávání všeho druhu. Šumperk si nové kulturní centrum zaslouží,“ říká knihovnice.