Sumpersko.net

O víkendu skončil ve španělské Galicii závod světového poháru v adventure racingu (AR) a český reprezentační tým zde vybojoval výborné 4. místo.

Šumperk zde měl silné zastoupení, kde hned tři členové se připravují v oddíle Multisport Outdoor Team Šumperk. Jsou to Pavel Paloncý, Dan Šilar a Kristýna Skalická, ty tentokrát doplnil reprezentační kolega Pavel Kurz.

České kvarteto dorazilo do cíle před katedrálou v Santiagu de Compostela po 99 hodinách a 550 km běhu, jízdy na kole a pádlování na kajaku. Čtvrtou pozici uhájili o pouhou minutu a půl. Jedná se o jeden z nejlepších výsledků českého týmu na světovém poháru vůbec.

Díky systému závodu, kdy týmy mohou vynechat kontroly a obdrží pak časové penalizace, byla situace trochu nepřehledná. „Vůbec jsme nevěděli, s kým se pereme o umístění. Snažili jsme se tak jet co nejrychleji a doufali, že nám to vyjde na dobrý výsledek,“ vrací se Pavel k systému závodu. „Když jsme dorazili do cíle, mysleli jsme si, že jsme pátí,“ dodává druhý Pavel (Kurz). „Byla to nádherná trasa. Viděli jsme krásná místa, stavitel si dal skutečně práci, aby nás protáhl tím nejhezčím, co se v jarní rozkvetlé Galicii nachází. Každá etapa byla hezká,“ shoduje se celý tým. „Jen by tam nemuselo být tolik trní,“ dodává Kristýna za všeobecného souhlasu.

Pět set padesáti kilometrová trasa startovala ve městě Cuntis, po zhruba sedmi hodinách týmy dorazily poprvé na pobřeží, čekalo je pádlování na oceánu, na chvíli (půl dne) pobřeží opustily a pak dojeli po řece do oceánu a velká část závodu pak kopírovala pobřeží po směru hodinových ručiček.

Pádlování na oceánu bylo velkým zážitkem. „To jsme si moc užili. Podmínky se postupně zhoršovaly, zvedal se vítr, ale aspoň se něco dělo, etapa byla zajímavá a navíc jsme to nejeli v kuse. Několikrát jsme si zasurfovali na vlnách“ vrací se Pavel Paloncý ke 40km etapě pádlováni na moři a vloženými orientačními běhy na ostrůvcích. „A taky tam pak po nás šly ryby,“ připomíná Dan situaci, kdy ryby slepě sledovaly svit čelových svítilen.

A co bylo na závodě nejtěžší? „Nejhorší situace nastala ještě před závodem. Přiletěli jsme do Španělska o tři dny dříve, ale ještě večer před startem jsme pořád neměli kola“ vrací se Dan k situaci se zpožděnými zavazadly. „Těžká byla etapa na řece, moc jsem si ji užila, ale přišli jsme tam o batoh,“ popisuje Kristýna dramatické situace na etapě divoké vody během druhého dne.

Týmy musely zdolat několik peřejí čtvrtého stupně obtížnosti a některé s tím měly značné problémy. „Jinak jsme to ale zvládli bez ztráty květinky,“ dodává drobná závodnice. „Závod byl velmi těžký na navigaci. Hustá síť pěšinek způsobovala, že jsme museli neustále koukat do mapy a být ve střehu, kdykoliv hrozila chyba nebo trní,“ podotkl zkušený závodník, který měl na starost orientaci v terénu. „Třetí a čtvrtou noc už to bylo strašně těžké. Chtělo se nám moc spát, ale věděli jsme, že když se kousneme a budeme  pokračovat, máme šanci na pěkné umístění,“ uzavírá. Navigace byla vůbec klíčová.

Po zhruba 35 hodinách týmy dorazily podruhé na pobřeží a čekal je velmi náročný trekking ve skalnatém národním parku Monte Pindo. Většina týmů již tento trek absolvovala potmě, každá chyba stála hodně času a vytvořily se zde značné rozdíly.

Český tým tuto etapu zvládl na výbornou a položil tak základy skvělému umístění. A které místo nebo etapa byla nejhezčí? „Jé, těch bylo, těžko vybrat jednu. Nádherný byl ale nejdelší trek po pobřeží“ připomíná Dan 60km pobřežní pěší etapu z Finisterry, přezdívané konec světa do Muxíe. „Ta byla krásná. Taky jsem konečně viděl jak ta Finisterra vypadá, minule jsme sem nedoběhli. Jej to bylo dávno…“ vzpomíná Paloncý na svůj rekordní běh se Zdeňkem Štěpánkem do Santiaga de Compostela v roce 2009.

Tým si teď rychle odpočine a hned další víkend zase závodí. Tentokrát na domácí půdě jako jednotlivci – čeká je nejtěžší závod jednotlivců v ČR ‐ mistrovství ČR v extrémním závodě, Jesenický Tvrďák.