Sumpersko.net

Drsné podobenství o městě, za jehož reklamně líbivou fasádou probíhají prověrky užitečnosti obyvatel a popravy těch, kdo neuspěli, předvedli v Šumperku mladí amatérští divadelníci. Povídku ruského autora Jefima Zozulji adaptovali v jedné z pěti tříd Dílny Šrámkova Písku. Divadelní nadšenci ze všech koutů republiky i ze Slovenska se v podhůří Jeseníků sešli už podvacáté.

Po týdenním soustředění v tvůrčích dílnách ochotníci představili výsledky své práce v sobotu 23. srpna. „Divadlo nemá pouze zábavnou funkci, reaguje také na to, co se kolem nás děje, proto jsme připravili autorské představení. Z každé strany se na nás řítí katastrofa. Ohrožují nás teroristé, prasečí chřipka, debilní politici, geneticky modifikované potraviny, mimozemšťani, AIDS, náboženští fanatici, ozonová díra, kravské prdy, nedostatek pitné vody, blížící se konec světa. Má ještě šanci láska, radost, tvořivost, přátelství a hra? Vlastní dramatizací povídky Jefima Zozulji jsme se pokusili hledat odpověď,“ objasnil lektor třídy, slovenský režisér a pedagog Jozef Krasula.

Mladí divadelníci nejdřív diskutovali o tom, co je tíží. Pak společně přistoupili k adaptaci textu, jehož autor zemřel už v roce 1941. Doplňovali ho vlastními postřehy, a tak se do příběhu o všudypřítomnosti totality dostal například i současný politik Babiš a ve snaze zalíbit se publiku rozdával sladké koblihy. „Ukázali jsme, jak to může dopadnout, když někdo získá příliš mnoho moci. Taková situace je dnes v Rusku, pod vládou Mečiara jsme ji prožívali také na Slovensku. Většina lidí si to neuvědomuje, ale k totalitě vede krátká cesta. Nastolujeme ji svou nevšímavostí a ztrátou citlivosti,“ varuje Krasula.

První zkušenost s prací pod vedením profesionálního režiséra si nemohla vynachválit sedmnáctiletá Majka Nagyová z Nitry. „Doma navštěvuji divadelní kroužek, v budoucnu bych ráda studovala herectví. Při práci v divadelní dílně panuje přátelská a tvůrčí atmosféra. Člověk si tu snadněji uvědomí chyby, kterých se dopouští, a posune se dál. Líbí se mi způsob nakládání s textem, konečný tvar je výsledkem skupinové práce. Když jsme se do adaptace pouštěli, ještě jsme nevěděli, kam nás tvůrčí proces zavede,“ popsala kurzistka.

Třída pod vedením Pavla Kheka se zaměřila na jevištní poezii a na texty významných českých básníků 20. století. „Položili jsme si otázku, zda vůbec lze inscenovat poezii, jak přetvořit básnický text v jevištní tvar a zda je taková adaptace obohacující,“ vysvětlil režisér, pedagog a umělecký šéf Divadla v Mladé Boleslavi.

Ukázalo se, že básně nabízejí dostatek prostoru pro jevištní metaforu. Mladí divadelníci testovali, kdy je ještě čitelná a jak pracovat s divákovou fantazií. Vylepšovali také svou jevištní mluvu a učili se vyjadřovat celým tělem.

Dílna Neverbálno Michala Hechta, mima, režiséra a pedagoga pražské HAMU, se věnovala klasické i moderní pantomimě, improvizaci, akrobacii a jevištnímu pohybu vůbec. Třída Vojtěcha Štěpánka nastudovala první český autorský country muzikál. Jak umřít na divadle i ve filmu, se učili mladí ochotníci pod vedením režiséra Jakuba Nvoty a choreografa Petra Nůska.

Pod heslem „Smrt patří na forbínu!“ studovali slavné shakespearovské soubojové scény. „Kurzisté pracovali velice usilovně. Cílem sobotní prezentace bylo předvést buď hotový jevištní tvar, nebo alespoň tvůrčí proces,“ uvedl Karel Tomas z Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu NIPOS.

Kromě dílen organizátoři pro kurzisty připravili také doprovodný program. Každý večer je čekalo buď divadelní představení, nebo jiná činnost spojená s herectvím a jevištním uměním. „Před středečním odpočinkovým dnem, který jsme strávili u nádrže Krásné, jsme si promítli film Ondřeje Sokola. Všechny nás ohromně bavilo, když jsme pak v Šumperku nacházeli místa, a někdy dokonce i aktéry známé ze snímku Krásno,“ řekl Tomas.

Amatérští divadelníci se v Šumpersku scházejí pravidelně od roku 1995. „Zpočátku jsme byli v Domě kultury. Chyběly nám však prostory pro práci tvůrčích dílen, proto jsme v roce 2004 přišli s prosíkem za tehdejším ředitelem divadla. Když jsme mu řekli, kolik peněz máme vyčleněno na nájem za celý týden, myslel si, že uvádíme částku na den. Vysvětlili jsme mu to a i potom byl vstřícný. Řekl, že navzdory nedostatku financí dílna patří do divadla a velkoryse nám nabídl útočiště,“ usmívá se Tomas.

Setkání mladých amatérských divadelníků v Šumperku má také svou prehistorii. „Ochotníci se tu scházeli už v 80. letech a vždy si připomněli smutné výročí 21. srpna 1968. Kolegyně Alena Crhová, která dílny už tehdy organizovala, kvůli tomu mnohdy strávila víc času na výsleších než v divadle,“ líčí Tomas.

Ačkoliv je akce určena ochotníkům, organizátoři se pyšní tím, že dílnou prošla řada dnes významných divadelních profesionálů. „Absolventem je i současný ředitel šumperského divadla Matěj Kašík. Někdejší kurzista Vojtěch Štěpánek se nedávno stal ředitelem pražského Divadla Komedie, do Šumperka přesto zavítal také letos jako lektor jedné z tvůrčích skupin,“ uvedl Tomas.

Mladí divadelníci bydleli v internátu zdravotnické školy. Aby ve městě nebloudili, dostali mapky s vyznačením významných budov, mezi nimiž nechyběla ani šumperská občerstvovací zařízení. Domácí zázemí jim poskytl H-club, kde se také v noci ze soboty na neděli s dílnou a městem rozloučili.

Divadelní nadšenci v Šumperku vydávali vlastní tištěný Deník, o nějž se podělili i s diváky na závěrečné prezentaci své práce. Výsledky svého úsilí představili v pětici představení ve velkém sále divadla a na Hrádku. Publikum nadšeně aplaudovalo mladým umělcům i divadelnímu psu Merlinovi, jenž také na scéně sehrál náročnou úlohu.