Sumpersko.net

Po řadě let se v letošním roce potýkala s problémy renomovaná šumperská Galerie Jiřího Jílka.

Poté, co nezískala podporu Ministerstva kultury ČR, se obrátila na vedení města, které pomohlo se získáním sponzorů. „Galerie Jiřího Jílka je pro milovníky výtvarného umění v Šumperku už řadu let oázou. Manželé Kovalovi svou dramaturgií přivádějí do výstavní síně umělce, za jejichž tvorbou k nám přijíždějí návštěvníci z celé republiky. Hold jejich práci vzdala například v minulém roce i prestižní pražská galerie DOX,“ připomněla ředitelka Domu kultury Šumperk Hana Písková.

Pro ni i další příznivce bylo nemilým překvapením, když v letošním roce neudělilo Ministerstvo kultury ČR šumperské galerii grant.

Situaci naštěstí zachránili mecenáši ze společností, které podnikají na Šumpersku. „Podporujeme v Šumperku řadu kulturních i sportovních projektů, když jsme zjistili, že Galerie Jiřího Jílka potřebuje pomoci, neváhali jsme a rádi jsme přispěli. Přejeme galerii ať nadále vzkvétá,“ popřál Galerii Jiřího Jílka ředitel Šumperské vodohospodářské společnosti Radim Jirout. ŠPVS se tak přidala k dalším dvěma mecenášům, kteří se rozhodli v nelehké situaci galerii podpořit.

„Když jsem si poslechl celý ten příběh galerie a uvědomil jsem si, jak by mohl skončit, řekl jsem si, že to nemůžeme dopustit. Vidím tu vysokou kvalitu, za kterou je obrovský kus práce. Možná budete překvapeni, ale naše společnost má s Galerií Jiřího Jílka společnou jednu důležitou věc. U nás i v galerii jsou lidé, kteří hledají, dívají se kolem sebe, a to co najdou v okolí krásného a smysluplného, přinášejí do našeho regionu, snaží se to ukázat zdejším lidem a inspirovat je,“ řekl ředitel společnosti Suez Jaroslav Navrátil.

Oběma mužům patřil na vernisáži červnové výstavy obrazů Ireny Šafránkové velký potlesk. „Díky jejich rozhodnutí a další podpoře z daru profesora Viktora Dostala je provoz Galerie Jiřího Jílka pro letošní rok zajištěn,“ dodala Hana Písková.

Právě probíhající výstava – Irena Šafránková „Uhlem, pastelem, olejem“ byla zahájena vernisáží ve středu 5. června a potrvá do 30. června.

FOTOREPORTÁŽ: Slavnostní zahájení výstavy

Paní Irena maluje i olejem, snad ale víc kreslí. Její záběr je daleko širší, a přece výtvarný doprovod jazykově vybroušených slov Daniely Fischerové, jejích krátkých textů s překvapivým vyústěním, v malířčině práci dominuje. Stačí i malý arch papíru a pozornému neunikne velkorysé pojetí a zjevná monumentalita skromné, až nenápadné kresby. Uvolněná ruka v práci s uhlem či pastelem v úsporné zkratce podtrhuje volně nahozený obrys andělova těla v letu, tváře ženy, prstů její ruky a vějíře v ní, jiskry naděje ve sněhu, rostliny, květu nebo plodu. Měkké vymezení chvějivého tvaru, někdy na rozostřeném tmavém pozadí a jindy zrozeného už jen ze světla nebo z vrženého stínu, účinek kresby násobí. Zve nás do tajemství v jeho tušení, do tiché nápovědi, otevřené snění. Malířka naznačí a snad i jemně dovypráví, vyladí vlastní vizi s napsaným příběhem, rozezní strunu v sobě i ve čtenáři ilustrované knihy. Ať kreslí uhlem nebo maluje v jasné, často jedné základní barvě, výrazně červené nebo jindy v zelené či modré, vždy v čiré prostotě a v přirozené radosti z ní.  Šumperští poznali obě na 13. ročníku už tradičního literárního a filmového festivalu „Město čte knihu" -  tehdy právě Danielinu „Zbytečnou koroptev aneb důvěrné sdělení " - a byl to svátek pro všechny zúčastněné. Snad ještě nikdo z dřívějších hostů festivalu nevěnoval se s takovou neúnavností po celý čas jeho trvání svým vděčným posluchačům. Daniela pak uvedla i soubor drobných prací Ince, své přítelkyni od nepaměti, ilustrací, kreseb a maleb, vystavených tu souběžně s četbou její knihy v Rytířském sále Vlastivědného muzea. Snadno jsme se domluvili na další výstavě. Na nové setkání těší se obě, stejně jako my. Přejí si vrátit se spolu v čase rozkvetlých rododendronů, bílých květů katalpy a liliovníku v parku před galerií. Snad je příroda vyslyší.

autor: Miroslav Koval