Sumpersko.net

Velezkušený velitel a dlouholetý lezecký instruktor nprap. Antonín Dus se po více než třiceti letech rozloučil se svou hasičskou kariérou a vydal se na novou životní cestu. Kolegové ze stanice Šumperk, kde po celou dobu sloužil, mu připravili nezapomenutelnou poslední jízdu. Využili nejen jeho velitelských zkušeností, ale také těch lezecko-záchranářských. Poslední den ve službě měl za úkol zdolat vysílač na domovské stanici. A popral se s tím s nadhledem a grácií, ostatně stejně jako se všemi náročnými zásahy, které během své kariéry řešil.

„K našemu sboru nastoupil už v roce 1995 a ještě jako začínajícího hasiče jej zocelily katastrofické povodně v roce 1997, kdy s kolegy a s omezeným vybavením zachraňovali obyvatele regionu, evakuovali je a pomáhali, kde bylo třeba. Měli jsme tehdy super zásahové auto. Byla to AVIA Furgon, bývalá sanitka, takový předchůdce transportéru. Do ní jsme naložili lidi, co potřebovali pomoci, a odváželi jsme je z ohrožených oblastí do bezpečí,“ vzpomíná Antonín.

Chvíli po povodních povýšil na pozici velitele družstva, kterou zastával až do konce kariéry. Zároveň patřil mezi hasiče, kteří se podíleli na založení specializované skupiny lezců. „Měli jsme tehdy bídné vybavení i zkušenosti, ale díky pomoci hasičů ze stanice Jeseník jsme postupně vybudovali profi tým. Ze začátku to byla docela divočina, ale nyní patří naši lezci mezi elitu u hasičů. Přece jen musejí umět mnoho věcí navíc a většina zásahů ohrožuje náš život, jdeme do obrovského rizika. Stačí něco špatně zajistit a je zle,“ vysvětluje bývalý lezecký instruktor, který své vědomosti a dovednosti předával dvacet let desítkám mladších kolegů.

Jako velitel se podílel na řešení dvou velkých zásahů v Jeseníkách, kde zachraňovali desítky lidí ze zaseknutých lanovek. „Jeden zásah byl na Bukové hoře a druhý pak v Přemyslově. Jednalo se o náročné zásahy, v zimě, za špatných povětrnostních podmínek. Ale nikdo se nezranil a všem jsme pomohli,“ shrnuje Antonín.

Ne všechny zásahy jdou hladce, mnoho z nich si pamatujete celý život, protože se vás dotknou lidsky. „Je to tak dvanáct let, vyjeli jsme o víkendu na pilu, kde byl v provozu zásobník pilin. Uvnitř automaticky pracoval ostrý šnek, který piliny rozbíjel a krmil s nimi kotel. Mladému údržbáři se uvnitř nějakým nedopatřením zaseknul plech, vlezl dovnitř, že jej vytáhne, ale zapomenul zařízení vypnout, sjel k tomu šneku a ten mu škaredě amputoval nohu v holeni. S neuvěřitelnou duchapřítomností vytáhnul z kalhot pásek, nohu si zaškrtil a vyškrábal se z posledních sil zpět nahoru na plošinu zásobníku. Tam začal křičet o pomoc,“ popisuje dramatickou událost zkušený hasič s tím, že jakmile přijel s jednotkou na místo, okamžitě k němu vyjeli v koši žebříku, poskytli mu první pomoc a v nosítkách jej dostali na zem. „Dodnes obdivuju tu touhu po životě a jak zareagoval s chladnou hlavou. Klobouk dolů,“ podotýká Antonín, který obdobně během své profesní dráhy prokazoval u desítek rozsáhlých mimořádných událostí klid, rozvahu, zkušenosti a nadhled.

„A my jako sbor mu za všechna ta léta, které strávil ve službě lidem, děkujeme a do další životní etapy přejeme hodně zdraví a sil,“ dodává tisková mluvčí Lucie Balážová.