Sumpersko.net

Od konce června si mohou návštěvníci prohlédnout výstavu, která přibližuje kulturní dění na Šumpersku po roce 1900, kdy se umělci začali rozcházet s přežitými historizujícími styly 19. století a začali hledat nové cesty, po kterých vyjít vstříc modernímu umění.

K secesi patří dekorativní tvarosloví založené na vegetabilním a florálním ornamentu a vláčných vlnících se liniích. Vedle florální secese se však už kolem roku 1900 v umění začaly projevovat geometrizující tendence rané moderny. Výstava se snaží zprostředkovat a přiblížit proměny společnosti a změnu životního stylu v době, kdy secese zasáhla prakticky všechna odvětví lidské činnosti: nejen architekturu, sochařství a malířství, ale také průmysl a užité umění, přičemž umělci usilovali o pozvednutí uměleckého řemesla na úroveň tzv. vysokého umění.

Šumpersko bylo spletitě provázáno především s vídeňským kulturním centrem. Toto sepětí bylo dané rodovými, hospodářskými i kulturními vazbami mezi Šumperkem a centrem monarchie. Šumperk byl už od roku 1871 s Vídní propojen také po železnici. Mladí umělci a budoucí objednavatelé odcházeli za studiem do Vídně, odkud posléze přinášeli kulturní podněty. Řada šumperských mecenášů povolávala z Vídně umělce a zadávala jim zakázky.

Výstava jako další příspěvek dlouhodobého cyklu Po stopách šumperských architektů mapuje secesní architekturu Šumperka a představuje nejvýznamnější tvůrce. Všímá si raných ohlasů secese, které do Šumperka přicházely především prostřednictvím návrhů vídeňských architektů, zejména díky bratřím Josefovi a Antonovi Drexlerovým, kteří jako první v Šumperku použili florální a vegetabilní stékající dekor fasády.

Zřejmě poprvé tento charakteristický secesní prvek v Šumperku představili na budově dnešní obchodní akademie. Jen o něco mladším návrhem bratří Drexlerů je palác Morize a Sigmunda Primavesi, v němž dnes sídlí základní umělecká škola. Výstava výběrově přibližuje také další šumperské secesní stavby, a to zejména prostřednictvím historických fotografií a dobových stavebních plánů. Nabízí také medailony nejvyhledávanějších lokálních architektů éry secese.

Výstava chce připomenout, že na Šumpersku se ve druhém desetiletí 20. století pohybovaly dokonce ústřední postavy vídeňské secese: architekt a návrhář Josef Hoffmann, sochař Anton Hanak a malíř Gustav Klimt, a to díky přátelským vztahům s největšími tehdejšími mecenáši na Moravě, s manželi Otto a Mädou Primavesi, kteří žili ve Vídni i Olomouci a na Šumpersku si v Koutech nad Desnou nechali vybudovat velkolepé letní sídlo.

Dům, který navrhl Josef Hoffmann, byl vystavěn na masivním kamenném soklu celý ze dřeva a završen výraznou valbovou doškovou střechou. Hlavnímu průčelí vily vévodil monumentální portikus tvořený osmi dřevěnými sloupy. Interiéry byly vyzdobeny pestrými řezbami na stěnách i dveřích a vybaveny exkluzivním mobiliářem z dílen Wiener Werkstätte. Veškeré vybavení, na kterém se vedle Hoffmanna podílel také Anton Hanak, bylo podřízeno jednotné umělecké koncepci. Ta sahala od nábytku, koberců, závěsů a osvětlení po ložní prádlo či nádobí. Gustav Klimt, Josef Hoffmann i Anton Hanak do Koutů k rodině Primavesi často jezdili a účastnili se zdejšího bohatého společenského života. Po rozpadu Rakouska-Uherska rodina Primavesi přesídlila do Vídně. Její dům v Koutech v roce 1922 podlehl požáru. Z unikátního a nesmírně cenného vybavení interiérů domu tak mnoho nezbylo. Světlou výjimku tvoří soubor figurální keramiky z první varianty kachlových kamen z haly v Koutech, který je uložen ve sbírkách Slezského zemského muzea v Opavě.

Je to vůbec poprvé, kdy díky laskavosti opavských kolegů může veřejnost v Šumperku unikátní soubor keramiky spatřit. Jedná se o plastiky dívek, které sochař Anton Hanak zachytil v různých tanečních pózách tak, aby evokovaly mihotání plamenů v hořících kamnech.

Pozoruhodné interiéry rozlehlého domu v Koutech si mohou návštěvníci výstavy prohlédnout díky množství fotografií publikovaných v dobových časopisech.

Vedle Hoffmanna, Hanaka a Klimta, kteří se na Šumpersku pohybovali díky vztahům s rodinou Primavesi, jsou se Šumperkem spojeni i dva bratři, jejichž tvorba se rovněž řadila k progresivnímu křídlu rané vídeňské moderny. Jedná se o architekta Karla Benirschka a jeho mladšího bratra Maxe, který se věnoval návrhům interiérů a uměleckořemeslných výrobků. Karl se v Šumperku narodil, později studoval v architektonické speciálce Otto Wagnera na vídeňské akademii. Max v Šumperku studoval na nižším gymnáziu a na odborné tkalcovské škole, která sídlila v sousedství dnešního hotelu Grand. Brilantní kresebné návrhy obou bratří byly po roce 1900 hojně publikovány v dobových časopisech. Žel málokterý publikovaný návrh Karla Benirschka se nakonec skutečně dočkal realizace.

Donedávna se soudilo, že v Šumperku byl podle Benirschka postaven vlastně jen dnes už neexistující pomník básníka Friedricha Schillera v Jiráskových sadech. Ukazuje se však, že dle návrhu Karla Benirschka byla v Šumperku pravděpodobně postavena také vila v Jeremenkově ulici, v níž dnes sídlí Charita, která se zjevně vymyká běžné místní stavební produkci počátku 20. století a reflektuje vídeňské školení architekta u Otto Wagnera. Raná tvorba obou bratří představuje další z významných témat výstavy.

Potěšením pro oko návštěvníků je nepochybně část výstavy, kde je prezentováno umělecké řemeslo, které se secesní umělci snažili v době rozmachu průmyslové velkovýroby pozvednout a oživit. Většina vystavených exponátů pochází ze sbírek spravovaných Vlastivědným muzeem v Šumperku. Návštěvníci mohou obdivovat kolekce secesního skla, kovu, keramiky a secesního nábytku. Největší pozornost jistě přitáhne secesní móda, šperky a módní doplňky. Opomenuta nezůstala ani užitá grafika, jako jsou pohlednice, pozvánky, plakáty.

Ozdobou výstavy jsou vybraná výtvarná díla reprezentující secesní polohu tvorby malíře a ilustrátora Adolfa Kašpara, bludovského rodáka, který od roku 1911 pobýval a tvořil na letním bytě v nedalekých Lošticích. Vlastivědné muzeum v Šumperku spravuje Památník Adolfa Kašpara, který sídlí v umělcově vlastním domě v Lošticích a jenž se soustřeďuje na dokumentaci autorova odkazu. 

Výstavu bude možné navštívit celé prázdniny až do 5. září a muzeum k ní nabízí bohatý doprovodný program.