Sumpersko.net

Andorra, země o pouhých 468 km čtverečných, přesto se zde koná jeden z nejbrutálnějších  běžeckých závodů na světě. Prudké svahy, ostré horské hřebeny, suti a celkově brutální  terén,  přesně  takové  podmínky  vyhovují  známému  šumperskému  extrémistovi  Pavlovi  Paloncýmu.

V závodě s parametry 230 km a 20 tisíc m převýšení ve dvojici s Filipem Šilarem  obsadili ve světové konkurenci druhé místo. „V Andoře buď jdete do dvaceti procentního stoupání, nebo do dvaceti procentního klesání. Tady je  každý závod tvrdý,“ popisuje základní charakteristiku místního terénu šumperský závodník. „Tam mají všechno ve svahu, i supermarkety se tam musí vyrovnávat “ dodává s úsměvem  Filip. 

Výsledková listina ZDE

Trasa vedla přes pět vrcholů nad 2900 m.n.m. více než 30 vrcholů nad 2500 m.n.m. a celková  průměrná výška závodu se pohybovala nad 2300 m.n.m. „Ale čísla jako převýšení nebo délka  nebyly  na  tomhle  závodě  to  nejtěžší,“  upozorňuje  Pavel  a  pokračuje  „neustále  jsme  balancovali  na  nějakém  ostrém  hřebeni,  velká  část  trati  vedla  v sutích  a  na  některých  místech byly dokonce řetězy.“ 

Česká dvojice do cíle dorazila v čase 72 hodin a 40 minut, tedy za více než tři dny! Průměrná  rychlost tak vychází jen lehce nad 3 km/h. „Terén byl brutální, takže se v něm moc běhat  nedalo, ale přesně tohle nám sedí“ smějí se oba značně unavení extrémisti. Není to však  jejich první společná akce, pravidelně spolu závodí v české adventure racingové reprezentaci  a dvakrát také ovládli Zimní horskou výzvu. „Zkušenosti ze Zimní výzvy nám hodně pomohly,  věděli jsme co je to protloukat se 70 hodin na vlastní pěst v horách.“ 

Druhé místo českých borců se nerodilo lehce. „Na prvních dvaceti kilometrech jsme moc  v popředí nebyli, propadali jsme se dozadu, ale nenechali se tím rozhodit a šli svoje tempo,“ prozrazuje  Filip.  „Jak  jsme  dorazili  do  náročných  technických  pasáží,  zase  jsme  začali  stahovat,“ doplňuje šumperský extrémista.

Na celé trasy byly jen čtyři občerstvovací stanice, tzv. depa. Tam si Češi počínali suverénně nejrychleji a vždy na své soupeře získali nějaký čas. „Závodí se pořád, ať jdete do kopce, jíte,  převlékáte se nebo spíte. Tohle máme naučené ze závodu adventure race, věděli jsme, že  v depech budeme rychlí,“ poodkrývají čeští běžci své zkušenosti. „V takhle dlouhém závodě  je potřeba se i někdy vyspat. Ve třetím depu jsme strávili skoro dvě hodiny, ale skoro hodinu  a čtvrt z toho jsme spali. Tady jsme byli hodně efektivní,“ dodává šumperský závodník. 

Vítězný tým tam strávil v depu stejnou dobu, ale spal sotva dvacet minut. Do posledních 90 km tak Češi vybíhali s lehkou výhodou.

Vítězná španělsko‐francouzská dvojice však měla také mnoho zkušeností a mnoho těžkých  závodů za sebou. „Byli v podstatě domácí. V klíčových pasážích si počínali lépe, rychleji našli  cestu a dokázali lépe pracovat s podpůrným týmem. Na mnoha místech měli velký podpůrný tým  a  dokázali  si  na  chvíli  odpočinout,  to  se  v závěru  projeví,“  vypočítá  česká  dvojice  rozhodující detaily.

Každý tým závodil s jinou taktikou, závod byl však dramatický až do konce ‐ do posledních 40km naši borci vybíhali s méně než dvaceti minutovou ztrátou. „Čekala nás třetí noc a přemýšleli  jsme, jestli jít spát nebo ne. Řekli jsme si, že půjdeme po nich. Museli jsme je dostat pod tlak  a nedat jim prostor na odpočinek. Prostě jsme chtěli zkusit se závodem ještě něco udělat, “  popisuje Pavel dramatický závěr. „Vždycky závodíme až do konce. Třetí noc bývá krutá a to  se pak dějí věci. Nám pak došly síly, ale aspoň jsme to zkusili,“ přidává Pavlův týmový kolega. 

Pavel se jen devět dní před závodem v Andoře vrátil z pokusu o překonání rekordu na 430km  dlouhé trase Peninne Way. „Pennine Way je dlouhá, ale dal jsem se rychle do kupy. Po  Andoře jsem byl daleko víc unavený. Čím víc nad tím přemýšlím, tak bych řekl, že to byl  nejtěžší běžecký závod, jaký jsem kdy běžel. Mám za sebou výrazně delší závody, ale tady ta  kombinace převýšení a horského terénu udělala svoje,“ uzavírá šumperský závodník. 

A co tuto dvojici čeká nyní? „Teď nechceme běhání ani vidět. Ze všeho nejdřív si pořádně  odpočineme, vrátíme se do tréninku a pak už to půjde ráz na ráz,“ nastiňují kluci další plány.

V srpnu budou reprezentovat ČR na mistrovství světa v adventure racingu ve Wyomingu v USA, kde je může čekat velice podobný terén.