Sumpersko.net

Čtyři účasti = čtyři umístění na stupních vítězů. Skvělá bilance, kterou se může pyšnit šumperský ultraběžec a dobrodruh Pavel Paloncý na brutálním závodě The Spine Race. 430 km dlouhá trasa vede severní Anglií až na hranice se Skotskem.

Závodníci trasu absolvují non‐stop a během závodu se perou především s anglickou zimou – mrazem, větrem, deštěm, blátem, podmáčeným terénem a bažinami, ale také se spánkovou deprivací a obrovskou únavou. „Jednoznačně největším faktorem při závodech v Anglii je počasí. Předloni tu byl takový vítr, že jsem se nemohl udržet na nohou, vítr odfouknul naprosto vše – koroptve i králíky,“ vzpomíná na předchozí ročníky šumperský závodník.

Na 430 km dlouhou trasu se vydalo téměř sto odvážlivců. Závod bylo možné absolvovat jako sólo závodník a mít tak na cestě jen pět stanovišť, kde měli závodníci přístup ke svému materiálu, mohli doplnit zásoby, případně se vyspat. Druhou možností  bylo  startovat  v kategorii s podporou a mít k dispozici celý podpůrný tým prakticky kdekoliv. „S podporou je  to jednoznačně výhodnější, ale jít to sólo je to pravé dobrodružství,“ komentuje Paloncý volbu kategorie.

V roce 2013 vyhrál závod Španěl Eugenio Rosello Solé, další dva ročníky ovládl Paloncý, loni  Pavel prohrál jen s Eoinem Keithem z Irska. Letos se na start postavili všichni tři. „Tentokrát  to bude hodně zajímavý. Všichni vědí, s jakou taktikou jsem uspěl v minulých letech. Budu ji  buď muset provést ještě lépe, nebo vymyslet něco nového,“ přemítal před startem ostřílený  extrémista, který vstupoval do závodu v roli favorita.

Závod začal v rychlém tempu, velmi brzy se oddělila dvojice Paloncý‐Solé a navyšovali náskok na třetího Keitha. První klíčový moment přišel po 28 hodinách závodu, kdy ztrácející Keith se rozhodl pro spánek. Pavel dostál své přezdívce Czech  Machine  a vedoucí duo tak pokračovalo dále.

Pro první (hodinový!) spánek se Pavel rozhodl až po 43 hodinách a zhruba  230 km závodu. „Chtěl jsem do toho jít hned od startu a dostat Eoina (Keitha) od začátku pod  tlak. To se povedlo. V polovině závodu se mi sice pořád nechtělo spát, ale jít dál na jeden  zátah by se mi mohlo vymstít,“ komentuje zkušený závodník svoji strategii.  Na dalších 100 km se vedoucí dvojice rozdělila a závod se tak proměnil v dostih kdo s koho,  opět  se  potkali  až  u  Hadriánova  valu.

Ztráta  třetího Keitha stále rostla a po několika nepříjemných pádech ze závodu odstoupil. Mezitím se k vedoucí dvojici začal blížit domácí  Tom  Hollins  v kategorii  závodníků  s podporou. „Chtěl jsem jít co nejvíce sám, protože Eugenio se vůbec neumí orientovat a čím déle půjdeme každý za sebe, tím lépe,“ poodkrývá  Pavel své taktické plány. 

Pavel do cíle dorazil za 100 hodin a 55 minut, necelou hodinu před Eugeniem, od kterého se  odpoutal až v posledních 15 km. „Závěr přes hory už hodně bolel. Za celou dobu závodu jsem naspal jen něco přes pět hodin, únava byla obrovská. Eugenio už nebyl schopný zůstat vzhůru,“  popisuje šumperský závodník dění v poslední etapě.  „Na start se každoročně ve vesničce Edale postaví kolem stovky závodníků, do cíle v Kirk  Yetholm jich dorazí jen zhruba třetina. Pavlova bilance čtyř dokončených závodů ze čtyř  účastí, a pokaždé na stupních vítězů, je tak naprosto unikátní,“ Shrnuje Scott Gilmour, hlavní  pořadatel závodu.

Mapa a kompletní výsledky závodu ZDE

A co je potřeba pro úspěch na takovém závodě? „Prvořadě se musíte umět dobře orientovat,  i v noci. A dál je prostě potřeba nezastavovat a jít pořád dál,“ komentuje Pavel přístup, díky  kterému je známý jako Czech Machine.