Tomáš Lisec a Jaroslav Hýzl: Jak se chystají borci!
31. října 2014 - 11:58
ROZHOVOR s odvážlivci, kteří míří do Jeseniků
Už tuto sobotu odstartuje nejextrémnější běžecká čtyřiadvacítka. Na start do Jeseníků na Rock Point - Horskou výzvu 24 hodin míří několik desítek nebojácných dobrodruhů.
Více ZDE
Mezi nimi je nejen celá řada zkušených borců, ale také mnoho amatérů, kteří se rozhodli "výzvě" neodolat. Pro všechny to bude velká premiéra, a tak se každá rada nebo osobní náhled může zatraceně hodit. Jak se připravuje Jaroslav Hýzl, triatlet, který se před několika dny vrátil ze slavného havajského Ironmana? Spolu s ním se na trať chystá i Tomáš Lisec, litoměřický odvážný policista, který má se čtyřiadvacítkou své zkušenosti a letos šel třeba i dva závody seriálu Rock Point - Horská výzva.
Čtyřiadvacítka bude v Jeseníkách opravdu náročná, jak si hodláte rozvrhnout síly? Co by podle Vás bylo ideální?
Tomáš Lisec: Zatím si dost dobře neumím představit, že to bude ještě náročnější okruh, než na čtyřiadvacítce na Lysé hoře. To převýšení je přímo brutální. Osobně si myslím, že bude důležité nepřepálit první třetinu závodu, nenechat se strhnout davem, nebláznit. Závod je opravdu dlouhý, chléb se láme až po cca 15 hodinách. Plánuji, že po polovině závodu si udělám delší cca 20 - 30 min. pauzu, kdy se chystám vydatně najíst a v rámci možností si odpočinout. Jinak se také budu snažit nezničit si do kopce nohy, na traverzech a z kopce dolů musím být schopný stále běžet, v opačném případě je tam pak obrovská časová ztráta.
Jaroslav Hýzl: Náročné to bude jak profilem, tak délkou a v neposlední řadě asi bude potřeba se vypořádat i s nástrahami počasí. Takže v klidu zahájit, držet se konstantního tempa a hlavně pravidelně jíst a pít a reagovat na počasí. Důležité bude neprochladnout, ale také se neuvařit, nedostat se do "hlaďáku" a udržet nohy bez puchýřů.
Co si na trať vezmete s sebou?
Tomáš Lisec: Vzhledem k výbornému zajištění občerstvovacích stanic si toho moc brát nebudu, jen povinnou výbavu, tzn. čelovku a mobil. Přemýšlím, že si nebudu brát na okruh ani pití. Do kapsy si pro případ nějaké náhlé krize vezmu nějaký energetický gel apod., jinak poběžím opravdu nalehko. Uvidím po prvních okruzích. S oblečením to také nechci přehánět, nemám rád, když se peču. Když mi bude zima, tak zrychlím.
Jaroslav Hýzl: Na trať si vezmu jednu "traťovou", kdybych náhodou pocítil, že se dostavám do hladu a byl daleko od občerstvovačky. Zvážím mp3 s mojí oblíbenou hudbou až nebudu moci, ale jinak vezmu jen to, co je v předpisu závodu. Určitě ale budu mít v depu připravené druhé boty a ponožky, jen pro jistotu, kdyby nohy byly v nepohodě, znám to z triatlonu-ironmana.
Co Vám pomáhá, když už cítíte, že nemůžete?
Tomáš Lisec: V depu budu mít manželku Janču. To bude asi nejsilnější nakopávač ve smyslu, že se před ní budu chtít předvést a udělat slušný výsledek. Je pro mne na závodech skutečná opora. V době krize mi pomáhají myšlenky na něco hezkého, člověk se musí myšlenkami přenést zcela někam jinam a nemyslet na tu hroznou fyzickou bolest. Dobrá je někdy mp3 se songy typu Radical Face - Welcome home, které mě dokážou probrat. A taky mi pomáhá v duchu si pořádně zanadávat. A když v mé blízkosti nikdo není tak i nahlas.
Jaroslav Hýzl: Když už nebudu moci, tak asi použiji na chvíli právě mp3 s hudbou z filmu Rocky 4. Ta mě před závodem a v těžkých trénincích nakopává, ale hlavně mě žene heslo, tedy dvě hesla: Kdo nemůže, ten se přemůže. A pokud to bude už i bolet: Co bolí to přebolí Za tu dobu, co dělám ironmany, mám jich za sebou přes 80 a jen jeden nedokončený, tak jsem se naučil kamarádit s bolesti. Nedá se nad ní v tak extrémních závodech vyhrát, ale musím ji přijmout jako kamaráda a očekávat, že přijde a až přijde, tak ji přivítat a dál závodit, teď již ve dvou. Ono je to úsměvné, ale pomáhá to. Na každém ironmanu bolest čekám a vítám ji, protože díky ní vím, že žiju. Podobně to bude i na 24hodinovce. Doporučení tedy zní - nebojovat s bolestí, až přijde, přivítejte se s ní, vemte ji na vědomí a bežte dál. Ještě jsem zapomněl, že pokud se s bolestí nepohodnu a bolest mě chce přemoci, lehnu na par sekund až minut na zem a vydýchám ji. To vždycky pomůže. Všem závodníkům ale přeji vše nejlepší, co nejlepší zážitky a těším se na závod.
Autor: red.,P.Pátek, foto:P.Pátek
Fotogalerie
Další články z rubriky
Podmínky užití |
Prohlášení o přístupnosti |
Reklama |
Kontakty |
Nastavení souborů Cookies
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu Sumpersko.net s.r.o. zakázáno.