Sumpersko.net

Město pojmenovalo ulici po svém slavném rodákovi. Zastupitelé přejmenování ulice schválili v pondělí 20. března. Zároveň odsouhlasili udělení Čestného občanství města Šumperka Leu Slezakovi.

Tento slavný šumperský rodák patří k nejvýznamnějším osobnostem světové operní scény. Byl hvězdou Metropolitní opery v New Yorku, po desetiletí hlavní hvězdou opery vídeňské, účinkoval ve více než čtyřiceti filmech. V roce 2023 si připomínáme 150. výročí jeho narození. „Přejmenování ulice i návrh na udělení čestného občanství navrhl radní Radovan Auer,“ uvedla tisková mluvčí šumperské radnice Soňa Singerová.

Dříve Tatranská nyní ulice Lea Slezaka propojuje ulici J. z Poděbrad, Gen. Svobody a náměstí Republiky. „Na této ulici nikdo nebydlí, nesídlí zde ani žádná firma, změna tedy nikomu nezpůsobí problémy. Budou pouze vyměněny dva kusy tabulek a jedna směrovka s názvem ulice,“ upřesnila mluvčí.

Leo Slezak se narodil 18. srpna 1873 v Šumperku v českoněmecké rodině. Otec hospodařil na rodinném mlýně, který však musel opustit z finančních důvodů. Rodina se přestěhovala do Brna, kde Leo začal chodit do školy. Nebyl dobrý student, škola ho nebavila, často vyrušoval a reálné gymnázium nedokončil. Šel do učení, kde strávil tři roky, ale nejvíc ho lákalo divadlo. Nejprve působil jako statista, později byl devatenáctiletý Leo Slezak přijat jako elév do operního souboru německého divadla. V roce 1896 debutoval v titulní roli Lohengrina, v roce 1898 přešel do Královské dvorní opery v Berlíně, po roce přesídlil do Vratislavi. Zde se seznámil se svou pozdější manželkou, herečkou Elisabeth Wertheimovou (1874–1944). Poté následovala hostování v Londýně a ve Vídni, kde byl přijat s nadšením. Od září 1901 byl stálým členem sboru Vídeňské státní opery, kde odstartovala jeho hvězdná kariéra. Roku 1909 podepsal tříletou smlouvu s Metropolitní operou v New Yorku, kde se stal doslova miláčkem publika. Proslavil se nejen na operní scéně, ale také jako zpěvák písní. Pravidelně se vracel do Brna na pohostinská vystoupení v Novém německém divadle a několikrát zavítal se svým recitálem i do rodného Šumperka. V dubnu 1934 vystoupil ve své poslední roli jako Othello na jevišti Vídeňské státní opery, kde během své dlouhé kariéry nastudoval čtyřiačtyřicet rolí a odehrál více než tisíc představení. Jeho hlasový obor byl hrdinný tenor, fascinoval svým hlasem a také úžasnou srozumitelností textu. Roku 1932 započala jeho druhá kariéra hvězdy německé kinematografie, v nichž ztvárnil zejména komické role a téměř ve všech také zpíval.