Sumpersko.net

Při příchodu na Dětskou kliniku FN Olomouc to místo rozhodně nemůžete minout. Hned od vstupu totiž zahlédnete nabídku dekorativních drobností a upomínkových předmětů a zářící výlohy. Vše patří k Dětské galerii provozované sdružením Šance Olomouc a láká k její návštěvě. Letos v květnu to bylo přesně deset let, co organizace, jejímž posláním je humanizovat náročnou protinádorovou léčbu dětí a usnadňovat jejich návrat do běžného života, útulný obchůdek otevřela a využívá pro dobrou věc. Výtěžek z prodeje věnuje na nákup výtvarného materiálu, podporu dětských pacientů, jejich rodin, ale také na vybavení galerie nebo výzdobu kliniky.

Otevření galerie s dětskými obrázky a výrobky podle ředitelky Šance Herty Mihálové iniciovali dva muži. „S nápadem přišel tehdejší lékař Dětské kliniky a nynější šéf Ústavu molekulární a translační medicíny Marian Hajdúch. A samotné realizace včetně výběru místa se pak ujal můj manžel a zakladatel našeho sdružení Vladimír Mihál, který tehdy byl přednostou kliniky,“ vzpomíná Herta Mihálová. Zpočátku bylo v plánu vybudovat jedno informační centrum pro Šanci a organizaci Rakovina věc veřejná.

Pro nové účely jen provizorně upravili místo mezi dvěma sloupy naproti výtahům, které do té doby sloužilo částečně jako šatna mediků a jako odkladiště nevyužívaných kolečkových křesel a vozíků. „Výrobky jsme měli v prosklených skříních, které se skládaly podobně jako paravány. A samozřejmě ani sortiment nebyl tak široký, jako máme dnes. Začínali jsme jen s dětskými obrázky a postupně nabídku rozšiřovali,“ vzpomíná ředitelka Šance.

K výrazné změně k lepšímu došlo se stavebními úpravami. „Vznikly tak dvě místnosti, z nichž jednu využíváme jako prodejnu a zároveň pro výtvarné dílny, které tu děti mívají, a v druhé místnosti má Šance zázemí. Už mám ale v plánu další drobné úpravy interiéru, protože se nám nedostává místa,“ plánuje Herta Mihálová.

Nabídka obchůdku je skutečně pestrá, od malých ozdob v podobě andílků, přáníček, mýdélek, zápichů do květináčů, nebo zásobníků na toaletní papír přes drátkované předměty a květináčky s obrázky až po polštářky, keramiku, dětské knížky nebo ručně barvené hedvábné šátky. Na tomto rozvoji Šance mají výrazný podíl jednak výtvarnice a pedagožky základní školy při Fakultní nemocnici Olomouc a také výtvarnice Michaela Melzrová. Ta s Dětskou galerií spolupracuje takřka od jejího otevření a pro malé pacienty připravuje tvůrčí dílny. „S jejím příchodem se naše činnost v tomto směru profesionalizovala. Do naší činnosti se výrazně zapojila i paní učitelka Zuzka Ryjáčková, která zase s dětmi a rodiči tvoří výzdobu a výrobky z hlíny a dokonce je vypaluje v keramické peci přímo pod galerií,“ jmenuje důležité osobnosti spjaté s galerií. Dílny podle ní mají pro děti i terapeutický význam. Nejen že při tvůrčí práci můžou aspoň na chvíli zapomenout na své bolístky, ale rozvíjí se tak i jejich jemná motorika. „A také mě velmi těší, že tu pravidelně potkávám i zaměstnance kliniky, kteří se dokonce účastní keramických dílen nebo se jednoduše přijdou odreagovat tvořením,“ pochvaluje si spolupráci ředitelka Šance.

Michaela Melzrová přichází na Dětskou kliniku každý den odpoledne a občas i o víkendech. Náplň dílniček, které podle ní odpovídají předmětu „pracovní činnosti“, musí vždy přizpůsobit aktuálnímu počtu a věku malých pacientů. „A to se pochopitelně často mění, protože pracuji nejen s dlouhodobými pacienty, ale také s dětmi, které jsou hospitalizované jen na dva, tři dny. Proto si pokaždé obejdu všechna oddělení, zjistím, kolik je tu dětí, zeptám se jich, jestli nechtějí něco nakreslit, namalovat, vytvořit a teprve potom můžu vymýšlet, co bychom spolu mohli dělat. Někdy se tu u stolu sejdou jen dvě děti, jindy zase osm,“ popisuje výtvarnice. Dlouhodobým, například hemato-onkologickým pacientům pak nabízí práci přímo u lůžka. „S nimi mohu pracovat i na větších věcech, nedávno jsme například s jedním hochem tvořili indiánský kostým. Musím ale samozřejmě respektovat jejich aktuální zdravotní stav a psychické rozpoložení, takže se domlouváme, na co a jestli vůbec mají náladu se do něčeho pouštět,“ dodává.

Do tvoření se podle ní někdy zapojují i maminky, některé z nich dokonce s Dětskou galerií spolupracují i dlouhodobě. „Dětské výrobky tady většinou nezůstávají, děti si je berou s sebou domů, ale ozývají se maminky i babičky, které nám věnují své výrobky do obchůdku, například polštářky, pletené ponožky nebo šátky,“ doplňuje Michaela Melzrová.

Dětská galerie je podle Herty Mihálové celorepublikovým unikátem a za deset let svého působení se stala finančně soběstačnou a vyhledávaným cílem zaměstnanců FN Olomouc i veřejnosti. „Už se například všeobecně ví, že právě u nás se prodávají každý rok vánoční hvězdy nebo adventní věnce a ozdoby z Věncování. Ale sledujeme, že se k nám lidé vracejí, když chtějí své blízké potěšit nějakou milou drobností, jejíž prodej pomůže dobré věci. A to nás velmi těší,“ má radost ředitelka Šance.

Občanské sdružení vzniklo v roce 1992 pod názvem Haima - Unie pro pomoc dětem s poruchou krvetvorby. U jeho zrodu stáli nejen lékaři a sestry, kteří na Dětské klinice FN Olomouc o děti s poruchou krvetvorby pečovali, ale také rodiče a příbuzní těchto dětí. Přestože sdružení Šance vzniklo se základním cílem pomáhat dětem s hematologickým a onkologickým onemocněním a jejich rodinám, v současnosti již podpora není omezena typem onemocnění a prostředky věnuje například i na výzdobu a vybavení prostor Dětské kliniky, a jejich doplnění o hrací prvky.