Sumpersko.net

Pod záštitou organizace Post Bellum vznikl dokumentární film s názvem Mezi příkopy a valy, který představuje nejvýznamnější českou památku holocaustu – město Terezín. To bylo poslední předsmrtnou zastávkou pro velký počet středoevropských Židů a téměř pro všechny Židy z českých zemí. Jeho premiéra symbolicky proběhne 8. března v pražských prostorech La Fabrika, právě v den 80. výročí největší vraždy československých občanů v naší historii.

V České republice neexistuje jiné místo, které by bylo s holocaustem tak úzce spojené jako terezínské ghetto. Přesto se povedlo tento rozměr města pro veřejnost zcela vymýtit. Ne tak pro jeho obyvatele. I přesto, že se jedná z časového horizontu o „pouhé“ čtyři roky, tak pro obyvatele Terezína znamená nesmazatelnou historickou stopu, která je zřejmá až do současnosti. 

Dokumentární film Mezi příkopy a valy ukáže diváků město v jeho protikladech, napětích a jako vytyčený otazník, na který se jen těžko hledá odpověď.  „To město je zaseklé v pocitu bez budoucnosti a zoufalství, které možná není jen o druhé světové válce, ale vyzařuje to tam na mě velmi intenzivně. V tom Terezíně je něco, co vyvolává extrémní pocit zmaru.“ Reflektuje v dokumentárním filmu jeho průvodcem – dokumentarista a historik Martin Šmok, který v Česku zastupuje americkou Nadaci Šoa (USC Shoah Foundation). Vedle něj zaznívají ve filmu vzpomínky pamětníků ze sbírky Paměť národa či rozhovor se současným starostou Terezína René Tomáškem.

Uvedení filmu 8. března připomene výročí osmdesáti let, kdy v noci z 8. na 9. března roku 1944 poslalo velení koncentračního tábora Osvětim – Birkenau na smrt do plynových komor 3792 židovských vězňů, deportovaných do tzv. terezínského rodinného tábora z terezínského ghetta půl roku předtím (6. září). Jednalo se o největší hromadnou vraždu československých občanů v našich novodobých dějinách. Další vězně rodinného tábora (sekce BIIb tábora KT Birkenau), kteří sem byli z Terezína deportováni v transportech v prosinci 1943 a v květnu 1944 pak čekal podobný osud ve dnech 10. - 12. července 1944. Na rozdíl od březnového vyvraždění tentokrát několik vězňů prošlo selekcí. Z celkového počtu cca 17,5 vězňů rodinného tábora přežilo pouhých 1 294.