Sumpersko.net

Od pátku 20. října návštěvníci Vlastivědného muzea v Olomouci mohou prohlédnout výstavu nazvanou „Kašpárek se vrací“ ze soukromé sbírky manželů Miroslava a Miroslavy Nopových.

K vidění je na ní průřez českou loutkářskou produkcí první poloviny 20. století, která nemá ve světě obdoby. Kromě čtrnácti loutkových divadel, stovek dekorací a rekvizit, je na ní vystaveno přes tři stovky marionet v různých velikostech, od klasických alšovek, které byly vytvořeny různými výrobci díky oblibě kreseb Mikoláše Alše, přes loutky Antonína Münzberga s válečkovým ovládáním, jež se používají dodnes, až po loutky JEKA (firma Jana a Elišky Králových), loutky APAS (firma Anna Preclíková a synové), které dokonce otevíraly ústa, což bylo u malých loutek nevídané, a loutky lidové. K raritám patří dvě loutky firmy JEKA podle návrhu Ondřeje Sekory, loutka Malého prince nebo hlava Fausta vyřezaná Stanislavem Suchardou.

České země se staly od druhé poloviny 18. století, kdy se na našich vesnicích začali objevovat loutkáři, kteří svá marionetová divadla provozovali na základě koncese jako divadlo jednoho herce, loutkářskou velmocí.

Na navrhování loutek, loutkových divadel i dekorací se podíleli přední čeští výtvarní umělci jako už zmíněný Stanislav Sucharda, Josef Šejnost, Karel Svolinský a mnozí další. Za zakladatele loutkářské tradice v českých zemích je považován Matěj Kopecký (1775−1847).  „Láska k loutkovému divadlu se u mě zrodila ve druhé třídě základní školy, kdy k nám do Hodolan zavítala s představením Zlatovláska vnučka Matěje Kopeckého se svým souborem. Tehdy mi v zákulisí na klín posadili Kašpárka, a celoživotní láska byla na světě,“ říká Miroslav Nop, který loutky sbírá přes čtyřicet let a jeho sbírka čítá přibližně tisíc marionet. „Bez manželky, která je mou věrnou oporou i autorkou kostýmů mnohých loutek, bych se tak náročnému koníčku ovšem věnovat nemohl,“ dodává.

Výstava instalovaná v Mánesově galerii Vlastivědného muzea v Olomouci potrvá až do 7. ledna.