Sumpersko.net

Výstava s názvem Kulturní dědictví UNESCO 2021 na konci srpna doputuje do Šumperka. Expozice je věnována Rakousku a představí historické a kulturní dědictví zapsané na seznam světového dědictví UNESCO, reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva a program Paměť světa UNESCO.

Součástí výstavy bude i faksimile tzv. Peutingerovy mapy, což je sedm metrů dlouhá a pouhých čtyřicet centimetrů široká mapa silniční sítě z Hispánie až do Indie. Její původ sahá až do dob Římské říše a kopie ze 13. století se nachází v muzeu ve Vídni.  Návštěvníci se mohou těšit také na množství artefaktů k doplnění výstavy, nebudou chybět lidové předměty a faksimile knih.

Přímo před informačním centrem bude také umístěna druhá výstava nesoucí název Slavní „čeští“ Rakušané. Na padesáti panelech se představí nejvýznamnější rakouské osobnosti českého původu anebo s významným vztahem k naší kultuře. Z Olomouckého kraje je v kolekci celkem jedenáct osobností, mezi nimi i věhlasný operní tenorista a šumperský rodák Leo Slezak.

V sobotu 28. srpna se expozice stěhuje do Informačního centra a na Hlavní třídu v Šumperku. Vernisáž začíná v osmnáct hodin. Lidé si budou moci panely s památkami zapsanými na seznam UNESCO prohlédnout do 12. září. „Příchozí se mohou těšit na velmi zajímavou výstavu, která byla v pondělí 9. srpna zahájena za účasti honorárního konzula Rakouska Georga Stoegera v Prostějově. Na vernisáž jsem dorazil, abych podpořil našeho slavného rodáka Leo Slezaka, a také abych potvrdit převzetí výstavy v Šumperku,“ pozval na expozici Tomáš Spurný.

Kdo je Leo Slezak - narodil se v Šumperku v českoněmecké rodině. Otec tam hospodařil na rodinném mlýně, který však musel opustit z finančních důvodů. Rodina se přestěhovala do Brna, kde Leo začal chodit do školy. Nebyl dobrý student, škola ho nebavila, často vyrušoval a reálné gymnázium nedokončil. Šel se učit zahradníkem, pak zkoušel zámečnické řemeslo.  V učení strávil tři roky. Nejvíc jej lákalo divadlo. Působil tam jako statista a při jednom z představení si jeho hlasu povšiml barytonista Adolf Robinson. Dával zdarma Slezákovi hodiny zpěvu a na jeho přímluvu byl devatenáctiletý Leo Slezak přijat jako elév do operního souboru německého divadla. V roce 1896 debutoval v titulní roli Lohengrina, o dva roky později přešel do Královské dvorní opery v Berlíně, po roce přesídlil do Vratislavi. Zde se seznámil se svou pozdější manželkou, herečkou Elisabeth Wertheimovou (1874 - 1944). Následovala hostování v Londýně a Vídni, kde byl přijat s nadšením. Od září 1901 byl stálým členem sboru Vídeňské státní opery a začala jeho úspěšná kariéra. Roku 1907 studoval v Paříži u světoznámého tenoristy Jeana de Reszke, díky němu si vypiloval hlas do světové úrovně. Roku 1909 podepsal tříletou smlouvu s Metropolitní operou v New Yorku, kde byl oslavován jako wagnerovský a verdiovský pěvec.