Sumpersko.net

Kraslice ozdobené voskovou negativní technikou se na Zelený čtvrtek rodily v šikovných rukou malých i velkých návštěvníků Velikonoc v muzeu, kteří v šumperském Pavlínině dvoře také upekli voňavé perníčky a upletli pomlázky.

Domů si odnesli i vlastnoručně vyrobené velikonoční dekorace.„Děti i dospělí si vyzkoušeli to, co v minulosti zvládl každý kluk i holčička. Velikonoce v muzeu pořádáme každoročně. Děti, které přicházejí samy nebo v doprovodu rodičů či prarodičů, s námi rády tráví den a připomínají si lidové tradice,“ uvedla Mária Kudelová, etnografka Vlastivědného muzea v Šumperku.

Letošní ročník oblíbené akce doprovodil výstavu věnovanou severomoravskému sklářství, návštěvníci proto také malovali na sklo a navlékali korálky. V tvůrčí dílnu se proměnila velká část muzejních prostor.

Kdo zrovna nevyráběl, prohlížel si výstavy. Děti zaujaly sklářské stroje z 19. století, které vlastními silami rozpohybovaly. Na výstavě Jak se žije s handicapem zkoušely, jaké to je chodit o berlích. S invalidním vozíkem jezdily po rampě, která simuluje náročný terén v ulicích českých měst.

Úspěšná prázdninová akce si vyžádala náročnou přípravu. Etnografka Kudelová prozradila, že skořápky na výrobu kraslic shromažďovala už od minulých Velikonoc. Pomáhali jí v tom kolegové v muzeu i maminka na Slovensku. Mnohé z vajec tak snesly oravské slípky až na slovensko-polském pomezí.„Kolegyně, botanička Magda Zmrhalová, která mě techniku zdobení naučila, chová speciálně kvůli kraslicím slepice snášející bílé vejce. Moje maminka občas žehrá, že hnědé nosnice by byly lepší, jenže pro kraslice jsou bílé skořápky nezbytné,“ usmívá se Kudelová.

Kromě vajec šumperští muzejníci nachystali i další potřebné suroviny. Nezbytné bylo především vrbové proutí.„Není možné po dětech žádat, aby si samy zajišťovaly materiál. I kdyby si jich devět z deseti přineslo vyfouknuté vajíčko, nějakému zapomnětlivci vždy bude líto, že nemůže kraslici ozdobit. Pokud jde o proutí, ve městě ani není příležitost opatřit si je. Nemůžeme po dětech chtít, aby orvaly kdejakou vrbu v okolí, proto i proutí obstaráváme sami. Dovážíme je z Jakubovic, vypomáhá nám majitel zahradního rybníčku,“ vysvětlila organizátorka.

Zdroje jsou limitované, a tak muzejníci s proutím nakládali jako se vzácným zbožím a snažili se spotřebovat je do poslední mrtě. Konzervátor Robert Lubina celý den strávil tříděním a rovnáním proutků, takže děti měly vše pečlivě připravené.„Proutí je symbolem znovu se obnovující přírody, vejce příslibem nového života, takové jsou hlavní motivy Velikonoc v lidové tradici. Ačkoliv se jedná o křesťanské svátky, v obecném pojetí se proměňují v oslavu jara,“ vysvětlila etnografka.