Sumpersko.net

Z velkého množství sněhu mají radost děti i majitelé lyžařských středisek. O poznání menší nadšení zažívají ve vydařené zimní sezóně ortopedi z šumperské nemocnice, kteří musí nyní ošetřit až o třetinu víc pacientů. S jakými nejčastějšími úrazy končí zimní sportovní nadšenci v ambulancích šumperských ortopedů, i o složité situaci pacientů jesenického regionu se v rozhovoru rozpovídal primář ortopedicko-traumatologického oddělení šumperské nemocnice MUDr. Zdeněk Štěpán.

Zimní sezóna je v plném proudu. Na nedostatek sněhu si vlekaři letos rozhodně nemohou stěžovat. Jak vydařenou zimní sezónu pociťujete na vašem oddělení? Předpokládám, že máte plné ruce práce...

MUDr. Zdeněk Štěpán: Ano, je to přesně tak. S příchodem sněhu se začaly plnit naše ambulance typickými lyžařskými úrazy, ať už v oblasti kolenních kloubů, (přetržené vazy, poranění menisku apod.), zlomeniny končetin, tak kloubů palce. Právě časté poranění kloubu mezi záprstní kostí a základním článkem palce má svůj specifický název – „lyžařský palec“. Ten je odvozen od způsobu poranění – o lyžařskou hůlku.

V posledních dnech klesly teploty pod nulu a s tím hrozí námraza. Počítám, že i v takových situacích Vám pacientů přibývá.

MUDr. Zdeněk Štěpán: Už nyní nám na oddělení přibylo značné množství úrazů zejména starší populace. Senioři u nás končí nejčastěji se zlomeninami v oblasti krčku stehenní kosti, kterou si způsobí pádem na kluzkém povrchu. Obecně máme v zimě asi o třetinu víc práce. Za den teď musíme zvládnout i dvanáct operací, z nichž tři až čtyři bývají právě nepříjemné a někdy komplikované úrazy pohybového aparátu.

Můžete popsat nějaké nejvážnější zranění, se kterým jste se v letošní sezóně už potkal?

MUDr. Zdeněk Štěpán: Víte, závažnost úrazu nejde posoudit jen typem poškození, ale je nutné brát v úvahu věk pacienta, pro kterého může znamenat i jednoduchý úraz závažný, a někdy i život komplikující, problém.  Spíše mě v tomto kontextu napadá poměrně kuriózní úraz  snowboardaře, který se hranou svého prkna pořezal tak, že jsme u něj museli provést operační revisi rány na stehně.   

Existuje podle vás nějaký zimní sport, který je z pohledu úrazovosti nejrizikovější? Případně byste jako ortoped a zároveň sportovec doporučil se mu vyloženě vyhnout?

MUDr. Zdeněk Štěpán: Zimní sporty nejsou výrazně rizikovější, pokud sportovci dodržují bezpečnostní zásady a nepouští se mimo sjezdovky nebo nepřeceňují svoje síly na zledovatělých površích. A vynechat můžou i ty kratochvíle, během kterých jezdí po zledovatělém terénu na igelitových pytlích, které jsou neovladatelné a často vedou k nárazu do pevné překážky. I takoví pak končí na našem operačním stole.

Do horské oblasti jesenických hor jezdí lidé na dovolenou z celé České republiky. V případě úrazu končí nejčastěji právě v šumperské nemocnici. Bývají překvapeni kvalitou zdejší ortopedické péče?

MUDr. Zdeněk Štěpán: V České republice neexistuje příliš ortopedických pracovišť, která by musela řešit tak rozsáhlé spektrum úrazů jako my. Končí u nás klienti prakticky ze všech koutů republiky, kteří vyjeli na dovolenou do Jeseníků.  Setkáváme se s tím, že jsou dovezeni do nemocnice nejprve jen k prvotnímu ošetření, ale když se pak seznámí s našimi schopnostmi a zkušenostmi, nechají se u nás nakonec i operovat.

V šumperské nemocnici často vyhledávají zdravotní pomoc i lidé z jesenického regionu. Platí to, s ohledem na zimní období, také o vaší ortopedii? Vy sám jednou týdně jezdíte ordinovat do jesenické ambulance na polikliniku v Dukelské ulici.

MUDr. Zdeněk Štěpán: To je pravda. Do Jeseníku jezdím už pětatřicet let. Ať je léto nebo zima, ještě se za ty roky nestalo, že bych neprojel. V minulosti jsme s jesenickou nemocnicí velmi úzce spolupracovali a myslím, že z toho profitovali zejména pacienti. Měli špičkovou péči, operaci podstoupili u nás v nemocnici a kontroly už posléze absolvovali v ortopedické ambulanci v Jeseníku. Bohužel se změnou majitele nemocnice došlo k změně léta zaběhlého systému. Místní jsou teď zcela nesmyslně nabádáni a odesílání ošetřujícím personálem na mnohem vzdálenější pracoviště do Olomouce nebo Prostějova, a to i přestože trpí bolestivými nitrokloubními zlomeninami, se kterými si dokážeme v Šumperku snadno poradit. Řada pacientů nakonec stejně končí u nás v nemocnici, na vlastní žádost. Smutné na tom je, že se pak ale celkově prodlužuje doba léčby těchto pacientů a komplikuje se i jejich zdravotní stav. 

Ale pacienti mají přece právo vybrat si, kde chtějí operaci podstoupit.

MUDr. Zdeněk Štěpán: To sice ano, ale pokud se v rámci primárního ošetření dostanete k lékaři, který vám po tomto primárním ošetření rovnou „zajistí“ převoz do vzdálenějšího pracoviště, těžko se s ním budete dohadovat, že chcete jinam, zvlášť když Vás něco hodně bolí. Typickým příkladem jsou i senioři, kteří u nás končí se zlomeninami krčku stehenní kosti nebo nutností operace umělé náhrady. Tito pacienti vyžadují nákladnou a specifickou péči. My máme s těmito operacemi dlouholeté zkušenosti a jsme připraveni se o tyto pacienty postarat. Považuji za úplný nesmysl, posílat je na operace někam daleko a odtrhávat je například i od kontaktu s rodinnými příslušníky. Přitom by mohli být operováni tady „za kopcem“.

Vyjádřit ale své přání, že chtějí být operováni v Šumperku, pacienti mohou.

MUDr. Zdeněk Štěpán: Ano. Mají právo na to, vybrat si, kde chtějí operaci podstoupit. Pokud věří tomu, že v Šumperku poskytujeme špičkovou ortopedickou péči, mohou trvat na tom, že chtějí k nám. Zodpovědně a otevřeně říkám, že se o tyto pacienty u nás rádi postaráme. To je i důvod existence naší ortopedické ambulance v Jeseníku.

Pojďme se ještě na chvíli vrátit k tématu sportu. Rozhovor děláme na začátku roku, kdy si lidé často dávají různá předsevzetí. Mezi ta nejčastější patří právě to, že začnou sportovat. U lidí, kteří však doposud nikdy nesportovali, to může být kontraproduktivní?

MUDr. Zdeněk Štěpán: Předsevzetí jsou sice krásná věc, ale většinou je lidé nedokáží dlouhodobě dodržovat.  To nejdůležitější pravidlo je začít pozvolna a především vytrvat.  Jednorázové přetížení vede akorát k zdravotním problémům, které jsou nakonec demotivující a vedou k ukončení veškerých snah o pravidelnou sportovní aktivitu.

Je nějaký sport, který byste začátečníkům doporučil? 

MUDr. Zdeněk Štěpán: V začátcích jsou nejoptimálnější delší vycházky s postupně rostoucí vzdáleností. V létě pak jízda na kole. Tím však nemyslím pořídit si elektrokolo , které je nyní tak „trendy“ a vozit se.  Je potřeba se trochu namáhat a mít energetický výdej.

Existuje nějaký přirozený a ověřený způsob, jak držet pohybový aparát v dobré kondici? A čemu se vyhnout?

MUDr. Zdeněk Štěpán: Pohyb je nejpřirozenější lidská činnost.  Především v dnešní přetechnizované době. Pobyt na zdravém vzduchu v našich horách je to nejlepší, co pro sebe může člověk udělat.  Lidé, a to bez rozdílu věku, by se však měli vyhnout extrémním rizikovým sportům, které vedou k závažným poraněním – často i s trvalými následky.