Sumpersko.net

Po téměř tříleté pauze způsobené pandemií nemoci COVID-19 se vrátili zdravotníci z Fakultní nemocnice Olomouc do indického města Jamkhed, aby v tamní nemocnici nabídli místním obyvatelům mnohdy toto jediné možné medicínské řešení jejich problémů a neduhů. Stalo se tak díky iniciativě evropské humanitární společnosti GICAM. Součástí čtyřčlenného českého týmu byli také zástupce primáře Oddělení urgentního příjmu FN Olomouc Hynek Fiala a jeho žena Martina Fialová, anesteziologická sestra Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny téže nemocnice.

Českou minivýpravu do Jamkhedu, zhruba devadesátitisícového města v indickém státě Maháráštra východně od Bombaje, tvořili ještě chirurg a instrumentářka z Fakultní nemocnice Bulovka. „Do Indie jsme přiletěli 17. března, tedy ve zdejším období sucha, kdy je tu příjemných 35 stupňů. O měsíc později už subtropické klima na zdejší náhorní rovině umí i padesátistupňové teploty,“ usmívá se lékař Hynek Fiala, který se svými kolegy pobyl na jihu Asie deset dní, do 27. března. „Byly to dny vyplněné prakticky jen prací a spánkem. Za tu dobu jsme tu měli nachystanou něco přes šedesátku lidí, dvaačtyřicet z nich šlo na výkon, z toho třináct dětí od tří do osmnácti let. Většinou šlo o rekonstrukční operace na horních končetinách, krku a obličeji, chirurgická řešení vrozených vad, nádorů, následků popálenin a úrazů, část v lokální anestézii, část v analgosedaci či v celkové narkóze. Celkem pět operačních dnů od rána do večera,“ vypočítává zástupce primáře Oddělení urgentního příjmu olomoucké fakultní nemocnice.

Za sebou má již třetí misi v Indii umožněnou humanitární společností GICAM a místní organizací CRHP. „Italové nás osloví a zařídí cestu, dodávají část speciálního zdravotnického vybavení a vše ostatní je v režii indické strany. V Jamkhedu jsme byli poprvé od roku 2019, mezitím tyto aktivity zastavila pandemie. Zdejší nemocnice se během ní proměnila prakticky čistě na covidovou, za dva a půl roku zde měli na šestnáct tisíc pacientů, které léčili kyslíkem, antipyretiky, kortikoidy a dobrým slovem. Další plánovaná mise se tak neuskutečnila v roce 2020, ale až nyní. Indická humanitární organizace CRHP, která v oblasti zajišťuje nejen zdravotnictví, ale především sociální služby a vzdělávání, vždy prostřednictvím svých pracovníků vyjede do okolních vesnic a pomocí letáčků, plakátů, ale také sociálních sítí upozorňuje místní, že přijede chirurgický tým, který je může léčit. Část zájemců poté předvybere a pozve na indikační vizitu. Celkem však v oblasti, kterou tato iniciativa zahrnuje, žijí zhruba dva miliony lidí,“ upozorňuje primář Fiala na fakt, že Indie je zemí, kde na špičkovou zdravotní péči dosáhnou jen bohatí, zatímco pro chudé zejména na venkově je de facto nedostupná.

Jarní výprava do Indie by nemusela být pro Hynka Fialu letos poslední, v plánu je pravděpodobně v listopadu velká mezinárodní chirurgická mise s možností operovat na dvou sálech. „Místní si naší pomoci velmi váží a jsou za ni opravdu vděční. My Češi jsme tu hodnoceni jako velmi výkonní a schopní pracovat i v dyskomfortu, což je ve zdejších podmínkách velmi důležité. Technické zabezpečení v tamní nemocnici je totiž na podobné úrovni jako u nás zhruba před třiceti lety, ale i v tom je už vidět pokrok. Ale například čtyřiadvacetičlenná kanadská výprava, která zde byla jako první po covidu, prý udělala polovinu práce, co my čtyři,“ směje se olomoucký lékař.

Velkou motivací je pro něj právě vděk místních. „Jsou opravdu milí. Přišel se nám například ukázat jeden z pacientů, kterého jsme operovali před čtyřmi lety a díky odstranění deformity v obličeji si našel práci. Při kontaktu s místními musíte počítat takřka s absolutní jazykovou bariérou. Ze zdejšího jazyka do angličtiny nám překládá sanitář, který se díky CRHP vypracoval do této pozice ze slumu, který je nedaleko nemocnice. Zajímavostí je také třeba to, že tato nemocnice pro nejchudší a negramotné začala teprve za covidové epidemie svým pacientům vařit. Do té doby jedli to, co si dovezli nebo zaplatili,“ popisuje primář Fiala, jenž nezapomíná poděkovat ani svému zaměstnavateli za možnost se těchto humanitárních misí účastnit. „Bez podpory Fakultní nemocnice Olomouc a jejího vedení bychom takto potřebným pomáhat nemohli,“ dodává.