Sumpersko.net

Finálový souboj mezi domácím Zlínem a Šumperkem přinesl rozuzlení, ve kterém se nakonec radoval pomyslný outsider. Na základě posledního klání starého čtrnáct dnů se mohlo zdát, že titul za vítězství ve 3. lize bude patřit pořadatelskému týmu. Ale vše bylo nakonec jinak…

Dietos věděli, že v posledním utkání základní části na zlínské půdě nepřevedli výkon hodný jejich předsezónnímu cílu. Na druhou stranu také zachovával klid, jelikož si byl vědom toho, že v té nejsilnější sestavě se představí až v Bronz Bowlu. Důležité opory nuceně pošetřily síly, aby byli co nejlépe připraveni na vrchol ročníku. Navrch ještě někteří z hráčů, které trápili dlouhodobá zranění, se pro někoho možná překvapivě rozhodli pomoci svým spoluhráčům v tom nejdůležitějším utkání. Sestava Dietos tak mohla přivítat například Jana Šmída, Pavla Sobotu či Patrika Kvapila. Ti i přes menší či větší trable přetáhly dres přes hlavu a vyrazili vstříc nedělnímu klání.

Už samotný vstup do utkání ukázal, že Šumperk nepřijel se sklopenou hlavou. Velmi suverénně si počínal returner Bureš, který sólem okolo obránců za bloky svých spoluhráčů prošel těsně před endzóny Golems. Ovšem na poslední chvíli zatáhnul za záchrannou brzdu jeden z obránců domácího celku a tomuto štírkovi v dresu Dietos tak byl touchdown odepřen. Hosty to však nadmíru nabudilo a mohli velice brzy skórovat. Obrana Zlína se však vytáhla a do vážnějšího ohrožení Šumperk nepustila.

Dietos se tak museli uchýlit ke kopu z pole za tři body a opora na tomto postu Robert Šupola se nemýlil. Jeho kop z 25 yardů poslal hosty do vedení – stav 3:0. Velice povedený den prožila šumperská obrana pod vedením zdravě motivovaného Jana Vomlela, který neustále povzbuzoval své parťáky z obrany, ba co víc ještě k tomu přidával výborný výkon na svém postu. Do konce první čvrtiny již žádný z týmů neskóroval a více než 500 diváků si muselo počkat na druhé dějství. Šumperk nepouštěl zlínský útok do vážnějšího ohrožení, což výrazně pomáhala útoku, který tak věděl, že i v případě nezdaru nemusí panikařit a počkat si na svou šanci.

Ta přišla hned zkraje druhé čtvrtiny, když přihrávku Kolaříka proměnil v šestibodový zápis Matěj Vrážel, který tak dal možnost několika hostujícím fanouškům důvod si pořádně zakřičet touchdown. Trošku smolně pak trefil Šupola tyč brankové konstrukce a stav tak zůstal 9:0. Dietos diktovali tempo zápasu, a když ze tří yardů přispěchal se svým příspěvkem Kuruc, rázem bylo pro červeno-černé barvy veseleji. Stav 16:0 už dával velmi dobrý základ k tomu, aby Šumperk mohl vstupovat do druhé půle v dobrém rozpoložení.

Golems neskládali zbraně a po přestávce s výhodou pozice v útoku zle zatopili hostující obraně. Nicméně v důležitý okamžik zachybovali a zkušeně si na přihrávku počkal Vomlel, který dokázal vrátit míč do endzóny Zlína. Tento ctihodný výkon měřil 85 yardů a v první chvíli to vůbec nevypadalo, že by celá akce mohla skončit takto radostně. Před Šupolou už pak stál úkol navýšit skóre na 23:0, což se také stalo. Dá se říci, že toto byl pomyslný poslední hřebíček na rakev domácích. Když pak ještě v závěru třetí čvrtiny přidal 55 yardový touchdown Kuruc, tak nebylo o vítězi finálového utkání pochyb.

Za stavu 30:0 pro Šumperk už to bylo pouze o tom dohrát utkání bez případných ztrát, protože stále mohli diváci na Stadionu mládeže sledovat nelítostnou a fyzicky tvrdou hru. Závěrečná část už byla poznamenána řadou nepřesností na obou stranách a oba útoky dostaly možnost ještě změnit skóre zápasu. Jako prvnímu se to povedlo Zlínu, když po několika marných pokusech konečně rozveselil domácí publikum Lukáš Žák během měřícím 9 yardů. Golems se rozhodli hrát za dva body, ale pasový pokus nebyl úspěšný – stav 30:6 pro Dietos. Tečku za celým utkáním pak dal svým třetím touchdownem Kuruc a Šumperk se po závěrečném hvizdu mohl ponořit do víru oslav třetiligového titulu. Dietos tak oplatili Golems porážku v ten pravý okamžik a po výsledku 37:6 tak mohl z rukou místopředsedy ČAAF zvednout pohár nad hlavu.

Jan Kolařík (hl. trenér Dietos): ,,Zápas se vyvíjel přesně opačně, jak poslední utkání základní části. S rychlým vedením se hraje lépe. Obrana odehrála fantastickou první půli, nedovolia soupeři vůbec nic, ba naopak dávala útoku dobré pozice na hřiště pro start drivu. První dvě čtvrtiny jsme diktovali tempo hry a poločasový výsledek 16:0 byl zasloužený. Do druhé půle vstoupil soupeř s tím, že už nemá co ztratit. A zde přišel asi klíčový okamžik utkání, kdy Jan Vomlel zachytil míč a 85 yardovým pick six definitivně zlomil odpor domácích. Utkání se poté dohrávalo dál v plném tempu a škoda, že jsme trošku polevili, prostřídali a z toho pak plynuly ztráty míče. Co musím ocenit a smeknout před celým týmem je, jak přistoupil k utkání. Asi jsem za celou dobu, co trénuji neviděl takhle nahecovaný, soustředěný a odhodlaný kolektiv, který táhne za jeden provaz a šlo mu o jasný cíl. Vše, co jsme si před zápasem řekli, jsme na 99% splnili – energie, tvrdost, chuť, povzbuzování se. Tohle vše šlo z kluků cítit a samozřejmě jsem rád, že i kluci, co měli zranění a museli velkou část ročníku vynechat, do tohoto zápasu nastoupili. Přesně dle hesla, že už není na co čekat a žádná další šance či zápas nebude. Obrovský dík zaslouží také naši fanoušci, kterých dojelo nemalé množství a jsem rád, že nejeli zbytečně. I pro ně jsme Bronze Bowl vyhráli!!.‘‘