Sumpersko.net

Kapely i zpěváci z tuzemska, ciziny i ze zámoří, hvězdy světového blues, tisíce spokojených návštěvníků, tři festivalové dny, dva vyprodané večery, řada dalších úspěšných akcí. Takový byl letošní Blues Alive. Informovali jsme ZDE

Festival skončil v pondělí ráno jamováním ve foyeru šumperského Domu kultury a v Pivnici Holba. Plné ruce práce však měli organizátoři ještě v následujících dnech. Jakmile to pracovní program dovolil, požádali jsme o rozhovor ředitele festivalu i Domu kultury Vladimíra Rybičku.

Blues Alive je největší událostí svého druhu nejen v České republice, ale v celé střední Evropě. Není divu, že je pečlivě sledován fanoušky i odborníky. Jaké reakce veřejnosti jste zaznamenal bezprostředně po skončení XIX. ročníku?

Vladimír Rybička: Všechny jsou veskrze pozitivní. Jako organizátoři samozřejmě úroveň festivalu hodnotit nemůžeme, to přináleží návštěvníkům, fandům blues a novinářům. Těší nás však, že se nám dostalo četných díků za propracovanou dramaturgii a za bezchybnou organizaci.

Do Šumperka jste přivezli dvě desítky kapel a sólistů. Kteří z vystupujících nejvíce zaujali festivalové publikum?

Vladimír Rybička: To se nedá jednoznačně říct, protože každý posluchač má jiný vkus. Na festivalu nezní pouze ortodoxní blues, ale i nejrůznější žánrové fúze. Nabídka byla pestrá, aby návštěvníci Blues Alive měli z čeho vybírat.

Velkou pozornost vzbudili italští The Cyborgs, kteří vystoupili v maskách imitujících sci-fi image robotů. Nebáli jste se, že je bluesové publikum vypíská?

Vladimír Rybička: The Cyborgs jsme neměli za nosnou kapelou festivalu a samozřejmě jsme předpokládali, že svým syrovým projevem, propojujícím blues s garážovým rockem, vyvolají kontroverzní reakce. Nakonec je však většina posluchačů přijala. Italové ukázali, že i takto se dnes blues v Evropě hraje.

Jako největší tahák festivalu jste předem deklarovali Otise Taylora. Potvrdil svým vystoupením postavení světové bluesové star?

Vladimír Rybička: Otis Taylor skutečně byl vynikající, stal se největší hvězdou letošního Blues Alive. Řada návštěvníků si našla i jiné favority. Příjemně překvapili například norští muzikanti. Thorbjørn Risager přijel s bandem, v němž údernost rytmiky posiluje i dechová sekce, Norové tak předvedli nesmírně živou, poutavou show.

Mistrovský pořadatelský kousek se vám podařil, když jste dali dohromady Muda a Big Billa Morganfieldovy, syny legendárního Muddyho Waterse. Stálo vás to hodně úsilí?

Vladimír Rybička: Do Evropy přiletěli z Ameriky na jediné vystoupení, a to se odehrálo právě v Šumperku. Náročné bylo už jen to, dostat je sem, a ještě k tomu na jedno pódium, neboť běžně spolu nevystupují. Nakonec se podařilo dokonce i to, v co jsme jenom doufali, totiž že zahrají spolu. Vrcholem pátečního večera se tak stalo společné vystoupení synů Muddyho Waterse, největší legendy světové bluesové hudby. Pro náš festival to bezpochyby bylo velkým vyznamenáním.

Bratry Morganfieldovy doprovodil Marcel Flemr Band, uskupení vytvořené speciálně pro tuto příležitost. Jak jste byl spokojen s jeho výkonem?

Vladimír Rybička: Kapela, kterou Marcel Flemr pro doprovod bratrů Morganfieldových sestavil, byla úžasná. Podařilo se dát dohromady ty správné muzikanty, hráli opravdu výborně. Když skončili, šel jsem za nimi, abych smekl. Předvedli špičkový výkon, a to také díky neuvěřitelně disciplinovanému a profesionálnímu přístupu. Do Šumperka přijeli ve čtvrtek v šest hodin večer. Zkoušeli až do půlnoci, ačkoliv předtím měli za sebou už řadu zkoušek v Praze. V pátek vystoupili v jedenáct a v poledne na dvou koncertech pro střední školy. Potom zkoušeli s Morganfieldy a svými hosty, jimiž byli Kaia Brown, Erich Boboš Procházka a Jan Švihálek. Zkoušku ukončili v šest hodin, šli na jídlo a osprchovat se. V půl osmé nastoupili na jeviště a hráli až do půlnoci.

Kdo z dalších účinkujících vás zaujal? Jaké jsou vaše největší zážitky z letošního Blues Alive?

Vladimír Rybička: Kromě obou bratrů Morganfieldových se mi líbil Mike Zito i Otis Taylor, zaujali mě finští muzikanti Black River Bluesman a Bad Mood Hudson a celá řada dalších. Je těžké uvádět jednotlivá jména, protože každé vystoupení mělo něco do sebe.

Hostem festivalu byl Jay Sieleman, jenž je považován za nejvýznamnějšího představitele celosvětového bluesového hnutí. Jak se mu v Šumperku líbilo?

Vladimír Rybička: Jay Sieleman je předsedou The Blues Foundation, nadace, která uděluje nejprestižnější ceny v oblasti blues, uvádí bluesmany do síně slávy, podporuje rozvoj blues v USA i na celém světě. Už jen to, že přijal pozvání do Šumperka, je pro nás velkým vyznamenáním. A Jay Sieleman byl u nás nejen spokojený, ale dokonce nadšený. Když se loučil, řekl, že je jen jeho ostudou, pokud o Blues Alive ještě předloni neměl ani zdání. Na festivalu byl také Greg Rooff, významný producent a vydavatel. Vůbec jsme nevěděli, že přijede. V Šumperku se objevil, protože zastupuje Mikea Zita, Samathu Fish a Otise Taylora. Díky tomu jsme si mohli popovídat o případné budoucí spolupráci.