Sumpersko.net

Cudný milostný příběh o mladém německém knězi, jenž se v Anglii v létě 1939 zamiluje do okouzlující dívky, ale po vypuknutí války se vrací do vlasti, vychází konečně také v češtině. Román Goneril šumperského rodáka Romana Karla Scholze vydalo spolu s autorovými básněmi Vědecké pracoviště pro výzkum moravské německé literatury Univerzity Palackého Olomouc.

Kniha spatřila světlo světa díky finanční pomoci rakouského mecenáše Viktora Dostala, podpoře občanského sdružení Ackermann-Gemeinde, města Šumperka a Česko-německého fondu budoucnosti. „Historik Gerhard Wanitschek nám připomněl, že na šumperském německém gymnáziu před válkou studoval talentovaný mladý muž, jenž zajímavě psal, a že by bylo dobré po letech s jeho dílem seznámit veřejnost,“ uvedl na křtu v šumperské knihovně starosta Zdeněk Brož. Myšlenka vydat Scholzovo dílo byla na světě, chyběly však prostředky. „Kniha by nevyšla bez Viktora Dostala, vlastence se srdcem bijícím pro Šumperk,“ vyzdvihl Brož přínos šumperského rodáka a vídeňského univerzitního profesora.

Výbor ze Scholzovy tvorby, obsahující i jediný rakouský román napsaný v nacistických kriminálech, vychází dvojjazyčně. Goneril, dílo s několika významovými rovinami, zaznamenané bohatým jazykem, nese četné autobiografické prvky.

Inspirací pro příběh o setkání mladého kněze Kristiána s nevšední a jedinečnou dívkou Goneril byl Scholzovi pobyt na zámku v Anglii v roce 1939. „Jméno titulní postavy odkazuje k dceři mýtického krále Leara ze Shakespearova dramatu. Scholzova Goneril je však symbolická božská postava, sen o svobodě, čistotě a lásce, jež se stala personifikací míru, ztělesněním Anglie plné krásných, svobodných lidí. Ačkoliv ji Kristián miloval, dal přednost vlastenecké povinnosti,“ uvedl germanista Ludvík Václavek.

Román přináší idylu plnou pohody, která je kontrastem s bídou existence v nacistických káznicích, kde dílo vzniklo. „Goneril ztělesňuje obraz krásy a míru, estetična a humanismu. Idyla je však podemílána a nakonec přervána. Přátelé samozřejmě předpokládají, že hrdina zůstane v exilu, ale on neodolá volání povinnosti. Domů ho žene nenávist k těm, kteří si jeho vlast přisvojili,“ popisuje germanista dílo napsané v roce 1942.

Scholz přišel na svět v roce 1912 jako nemanželský syn dvacetileté tovární dělnice. Otec, učitel ze Šumperka, se k dítěti nehlásil. „Takový původ nebyl ničím reprezentativním. Matka, kterou rodina zavrhla, musela ze Šumperka odejít. Chlapce vychovali prarodiče. Vyrostl na vrátnici firmy Siegel, ale už když navštěvoval gymnázium, bylo zřejmé, že je to výborný student, nadaný básník a neobyčejný mladý muž,“ objasnil historik Walter Exler. Po maturitě Scholz studoval teologii a vstoupil do kláštera v Klosterneuburgu u Vídně, kde dokončil sbírku básní, jíž předřadil citát od Friedricha Nietzscheho. „Tento filozof byl v tehdejších katolických kruzích považován za ateistu a klášter odmítl vydání sbírky financovat, dokud Scholz citát neodstraní. Mladý básník však odpověděl, že pokud by něco šikovného napsal třeba sám ďábel, klidně by ho citoval,“ uvedl Exler.

Zpočátku se Scholz zajímal o národní socialismus, ale po návštěvě sjezdu v Norimberku začal být kritický a po obsazení Rakouska nacisty vytvořil odbojovou skupinu. „Už v Šumperku se učil anglicky a díky výborné znalosti tohoto jazyka obdržel v roce 1939 pozvání do Velké Británie. Z tamního způsobu života byl nadšený, přesto se po vypuknutí války vrátil do Rakouska,“ vysvětlil Exler.

Scholzova odbojová skupina byla v roce 1940 zrazena jedním horlivým stoupencem. Udavač obdržel nemalou finanční odměnu, po válce byl odsouzen na doživotí, ale po dvanácti letech se dočkal omilostnění. Scholz takové štěstí neměl. Prošel patnácti nacistickými kriminály, v nichž napsal většinu svého díla. „Po odsouzení k smrti se obrátil s žádostí o intervenci na dvě dámy z významných šumperských rodin Chiari a Siegel, které ho však odmítly. V květnu 1944 nacisté nadaného tvůrce popravili. Scholz byl odbojář a básník, ale také mučedník. Je smutné, že tento svědek pravdy a víry zůstal zapomenut,“ posteskl si Exler.