Sumpersko.net

Deset milionů obětí si vyžádala první světová válka, která vypukla 28. července 1914. Na bitevní jatka bylo povoláno také dvacet tisíc mužů ze Šumperska.

Historické dokumenty vypovídají o tom, jak zle se vedlo v zázemí. „Před vypuknutím konfliktu žilo v Šumperku 13 300 obyvatel. Město bylo významným textilním centrem. Více jak dvacet lnářských a hedvábnických továren zaměstnávalo několik tisíc dělníků. Bohatství podnikatelů se zhmotnilo v jejich výstavných domech, vilách a palácích, kterým konkurovala zdobná architektura veřejných objektů, k nimž patřila reprezentativní budova německého gymnázia, německý spolkový dům i radnice. Město zkrášlily parky a elektrické osvětlení nahradilo plynové lampy,“ popisuje Zdeněk Doubravský, historik místního muzea.

Vyhlášení války znamenalo konec prosperity. Současník Vladislav Stryk z Dubicka zaznamenal neradostné události takto: „V posledních dnech července byli někteří záložníci povoláni ke svému útvaru a na den 1. srpna v noci ze soboty na neděli obecní bubeník bubnoval a při světle lampy syn řídícího učitele četl mobilizační vyhlášku, podle které všichni vojáci, záložníci do 42 roků, se musí dostavit a hlásit u svého pluku, praporu do 24 hodin. Časně ráno byly mobilizační vyhlášky vylepené a na nich bylo vše vypsáno podrobně. Té noci lidé málo a špatně spali a ráno bylo smutné loučení. Plakali záložníci, ženy, děti, rodiče, milenky, každý komu někdo odcházel. Smutná to byla neděle 2. srpna 1914.“ První vlak s raněnými přijel do Šumperka 1. září.

O pět dní později již zdravotnická zařízení nestačila a vojáci byli umisťováni v ústavu hluchoněmých a později i ve školách.

Začátkem října dovezl transport nejen raněné, ale také nemocné úplavicí, kteří byli převezeni do městského chudobince. „Pro velký počet raněných byla za nádražím vystavěna záložní nemocnice. Vojáci, kteří podlehli nemocem a zraněním v lazaretech, našli místo posledního odpočinku na zvláštním oddělení hřbitova. Ve městě byly organizovány první sbírky na podporu rodin padlých vojáků. Prudký růst cen přinutil městskou radu stanovit nejvyšší ceny potravin, které již brzy nebylo možné dodržovat,“ líčí Doubravský.

Jeden náhradní pochodový prapor za druhým opouštěl Šumperk, aby doplnil prořídlé řady 93. pěšího pluku. Jen mezi 15. zářím a koncem října zde narukovalo přes 3 000 záložníků. Rakousko-uherský stát však nebyl na dlouhou válku připraven.

Šumperské dívky i děti se na podzim 1914 zapojily do pletení nátělníků a punčoch pro nedostatečně vystrojené rakouské vojáky. „V lednu 1915 došlo k prvním rekvizicím obilí a mouky. Ve městě a okolí byl stále citelnější nedostatek potravin. Městská rada reagovala vydáním potravinových poukázek, které vzápětí vystřídal státní přídělový systém,“ přibližuje atmosféru doby Doubravský.

V přeplněných nemocnicích umírali vojáci. Nový vojenský lazaret musel být zřízen v prostorách sudkovské přádelny. „Morálka obyvatelstva, nahlodávaná zprávami o padlých, byla povzbuzována propagandou. Vedení města organizovalo oslavy vítězných bitev, pietní vzpomínky na hrdiny, koncerty dechové hudby v Šumperku i Velkých Losinách, veřejná ukázková vojenská cvičení,“ vypravuje historik. Do armády začali být povoláváni muži od osmnácti do padesáti let. Úřady, policie a vojenské orgány krutě postihovaly každou kritiku války. Přestala se uveřejňovat jména padlých a raněných, zůstaly jen zprávy o hrdinských činech a vyznamenaných.

Mezi špatně zásobovaným mužstvem v šumperských kasárnách se rozmohly krádeže, ve městě byla zřízena vojenská policie. Zatímco vojíni se museli uskromnit, v důstojnické jídelně měli tři druhy jídel. Sedlákům ve vsích byly násilně zabavovány potraviny. Představitelé města zažili první hladové demonstrace, které se odehrály přímo před radnicí.

V roce 1917 se příděly mouky zmenšily na polovinu, úředně byly zavedeny bezmasé dny. Hroutil se hospodářský život města, muži byli na frontách, podniky omezovaly výrobu nebo ji zcela zastavily, hodně živností uzavřelo. „Opakovaly se hladové demonstrace, jichž se účastnili také obyvatelé vesnic z okolí. V červnu stávkovali dělníci v místních továrnách. Do práce se vrátili po slibu zvýšení přídělu potravin,“ objasnil Doubravský. Radní nechtěli schválit válečnou půjčku, státní úřady jim pohrozily odvodem na frontu. Hostinec Na Vyhlídce začal sloužit, jako dům válečných sirotků. Snižování potravin, které už nebyly ani na lístky poznamenal celý rok 1918. Počet krádeží rostl, vojenská policie byla bezmocná.

Šumperk zažil také vzpouru vojáků v kasárnách, kterou ukončila až přítomnost asistenčního oddílu. „Dlouho vedená válka končila za krutého nedostatku základních životních potřeb. Současníci byli zaskočeni velikostí lidských ztrát. Konflikt si vyžádal deset milionů obětí. Dalších více jak dvacet milionů zkosila epidemie španělské chřipky, která lehce zdolávala podvyživené organismy vojáků na frontách i obyvatel zázemí,“ uzavřel ohlédnutí za sto let starými událostmi historik Doubravský.