Sumpersko.net

První kolo nové druholigové sezóny se blíží kvapným tempem. Jak ale hokejoví fandové v Šumperku vědí, Draci své první domácí zápasy budou moct odehrát až začátkem listopadu. Na vině je zpožděná rekonstrukce zimního stadionu, o které jsme si povídali s JUDr. Michaelem Kohajdou, Ph.D. šumperským radním a členem představenstva Podniků města Šumperka, tedy majitele zimáku.

Zpožděná rekonstrukce stadionu je aktuálně hodně diskutovaným tématem, nejen na sociálních sítích klubu. Pojďme ale k první otázce.

Nebylo od počátku lepší soutěžit zakázku na rekonstrukci střechy také na jiné parametry, než je nejnižší nabídnutá cena?

Michael Kohajda: Aktuální zákon připouští sice i možnost vlivu jiného parametru, než je cena díla, ale spíše jen jako doplňkové kritérium. Nicméně v případě rekonstrukce zimního stadionu příliš jiných možností nebylo – rozsah díla je určen projektem, doba realizace díla je limitována dost krátkým obdobím mezi koncem a začátkem sezón hokejistů, zkušenosti s úspěšnou realizací obdobného díla byly požadovány. Fakticky nebyl důvod soutěžit na něco jiného než jen na cenu.

S rekonstrukcí se mělo začít hned po skončení soutěží. Proč se tedy čekalo? Tahle prodleva v debatách dost rezonuje. Nešly tedy udělat nějaké přípravné práce?

Michael Kohajda: Stadion se zhotoviteli předal podle plánu, ihned po převzetí se však objevila potřeba dořešit některé změny oproti projektu, ve kterém neodpovídal skutečnosti rozsah nátěrů ocelové konstrukce. Zhotovitel nebyl ochoten začít pracovat dříve, než bude uzavřen dodatek ke smlouvě řešící tento nedostatek. Aktuálně má projektant navrhnout, jak tento nedostatek PMŠ kompenzovat, ale zhotovitel díla postupoval v té době standardně.

Pokud se čekalo na změny v projektu, nemohlo se začít dříve alespoň s odstraněním staré krytiny?

Michael Kohajda: Zhotovitel chtěl mít jistotu, že dostane zaplaceno za práci, kterou vykoná. Proto nechtěl ihned začít, což je vcelku pochopitelné. A odkrýt střechu při nejistotě, zda se bude dílo realizovat, to nešlo. Nicméně se už tehdy něco málo chystalo uvnitř. Ale i zde se objevují faktické komplikace – například mantinely jsou dodány v minulém roce, pro aktuální část rekonstrukce musely být částečně demontovány, ale kvůli záruce od dodavatelské firmy je mohla demontovat jen právě tato firma. A ta si určila termín demontáže podle svých možností, nikoliv podle toho, zda někdo chce halu rychle začít rekonstruovat.

Řešil nějak projekt nepřízeň počasí, například nouzové zakrytí konstrukce, aby se mohlo pokračovat v práci?

Michael Kohajda: Neřešil. Ale považuji to za standardní. Kdyby ocelová konstrukce byla ve stavu, jak se ukazovala při průzkumech, už dávno nová krytina leží. Ale oproti původním předpokladům je například nutno navařit několikanásobek železa, aby se konstrukce vyrovnala – prefabrikované střešní panely se pokládají na „absolutní“ rovinu, přípustná odchylka je v milimetrech. Stadionu jako takovému déšť nevadí, všechny elektroinstalace se budou měnit za nové, vše je nyní odpojené. Déšť by byl fakticky překážkou pro samotné práce, zejména svařování (vinou dešťů a chybějící střechy stadionu ovšem došlo k zatečení do prostor hokejového obchodu – pozn. red.). Musíme doufat, že nebude nějakou delší dobu soustavně pršet.

Říkáte, že oproti původním předpokladům je nutné navařit daleko více železa. Jaké problémy se tedy zjistily po odkrytí původní střechy?

Michael Kohajda: Jedná se o dva druhy problémů. Za prvé „prorezlost“ ocelové konstrukce na některých místech, která je větší, než se podle defektoskopie (neinvazivní, bez zásahů do konstrukce) jevilo při přípravě projektu. Druhým problém je výškový pohyb ocelové konstrukce, po odkrytí původní krytiny, dřevěného podbití atd. se konstrukce zvedla, neboť byla odlehčena. To se čekalo a projekt s tím počítal, ale zvednutí na mnoha místech bylo odlišné, než říkaly výpočty, navíc dosti nejednotné. A zde nastal zásadní problém, je nutno dovařit zrezivělé části a navařit ocelové prvky, které jednak konstrukci více zatíží a druhak ji plošně srovnají. A zde vyvstala potřeba trojnásobné délky svárů oproti projektu. A to v situaci, kdy dodavatel díla počítal s určitým rozsahem, na tento rozsah měl dost svářečů. Najednou bylo nutno sehnat mnohem více dělníků, a to na dnešním trhu práce není možné. Firmy si svářeče dokonce přeplácejí – dělník třeba nepřijde bez čehokoliv ráno do práce, jen zavolá, že končí, že mu firma XY dala o několik tisíc vyšší mzdu. Prostě není možné sehnat trojnásobek svářečů, proto se při nižším počtu svářečů délka přípravy konstrukce na pokládání střechy logicky protáhne. 

Byly nějaké problémy způsobeny vinou statika/projektanta?

Michael Kohajda: Bohužel ano, byly. Jedná se hlavně o nesprávné určení rozsahu nátěrů ocelové konstrukce, ale jsou tam i další nedostatky. Osobně nejsem s odvedenou prací na projektu spokojen. Ale aktuálně je prvořadé, aby se vše na rekonstrukci dokončilo, k tomu spolupráci projektantů a statika, kteří projekt dělali, neustále potřebujeme. Jejich nedostatky budeme řešit později.

Jakým způsobem se vyvstalé problémy řeší?

Michael Kohajda: Je to dennodenní práce. Každý den, kdy se pracuje, se něco objeví (často zjištění skutečného stavu rekonstruované haly, který nějak neodpovídá předpokládanému stavu – každý kdo rekonstruoval stavbu, tak to dobře zná). Velmi nám pomáhá technický dozor investora, který je na stavbě téměř neustále přítomen. On řeší nedostatky v práci jednotlivých dělníků. Každý týden je pak kontrolní výbor, kde jsou zástupci zhotovitele, projektanta, technický dozor investora a za Podniky města Šumperka jako investora obvykle pan ředitel a buď místostarosta Tomáš Spurný, nebo já. Na něm se řeší postup v pracích, aktualizace harmonogramu, smluvní otázky, často je to jednání na celé dopoledne.

Má firma, při zvýšeném objemu prací, určený nový závazný termín, za jehož nedodržení by byla pokutována?

Michael Kohajda: Ano, samozřejmě má. Dodatek ke smlouvě o dílo mění termín zhotovení (ukončení) díla. Pak by nastoupily smluvní pokuty. Tady bych chtěl ale upozornit na omyl, který se traduje. Rekonstrukce staré stavby není dílo na klíč, nějaký ucelený balíček za pevnou cenu. Rekonstrukce je podle jejího projektu naceněna podle rozpočtových položek a jejich množství, toto dodavatel vysoutěžil. Ale pokud je potřeba třeba právě natřít o X procent více konstrukce, je nutno uzavřít dodatek ke smlouvě, kde se změní rozsah natírané konstrukce a samozřejmě i cena a délka provádění natírání o těchto X procent. Vzhledem k nedostatku dělníků není možné, že najednou druhý den naběhne o X procent více natěračů, lidé dnes prostě nejsou, přes léto mají své zakázky, většina firem dnes nemá volné kapacity. Všichni ti chytrolíni, kteří umí jen od monitoru počítače kritizovat, by měly říct, kde vzít ihned deset dalších natěračů nebo dvacet dalších svářečů – to ale neudělají, jen říkají, že by se to mělo ihned vyřešit.

Součástí rekonstrukce je taky náhrada starého osvětlení za nové. Jaký typ bude po rekonstrukci instalován?

Michael Kohajda: Bude instalováno moderní LED osvětlení. Při potřebném světelném výkonu, který samozřejmě bude odpovídat požadavků na osvětlení ledové plochy, na které se hrají oficiální soutěže, by mělo uspořit snad až 70 procent nákladů na elektřinu.

Nikde jsme naopak nezaznamenali, jestli dojde také k výměně nevyhovujícího ozvučení stadionu…

Michael Kohajda: Ano, ozvučení stejně jako celá elektroinstalace bude nové. Bude propojeno i hlášení v případě požáru. A samozřejmě bude přichystáno v moderním stylu. Pokud se seženou peníze na vizuální kostku, bude plně fungovat i s ní. O čem se příliš nemluví je vzduchotechnika, která jednak zajistí odvlhčení (snad už žádné mlhy nad kluzištěm) a také lepší rozložení teploty v hale a samozřejmě ušetří energii při větrání, přívodu čerstvého vzduchu pro lidi v hale – dnešní technika (no spíše tam žádná není, pokud nepočítáme větrák a otevřená okna) v žádném případě nesplňuje aktuální technické požadavky, ale to se dá říct o většině původního vybavení.

V diskusích se také řeší nátěr kovových konstrukcí. Jaká tedy bude finální barva vazníků, šedá, stříbrná, nebo červená?

Michael Kohajda: Vazníky budou velmi tmavě šedé, na nich ležící střešní panely budou zespodu světle šedé.

Víme, že se připravuje závěs pro multimediální kostku. To znamená také potřebná kabeláž, nebo jde čistě jen o nosnou konstrukci?

Michael Kohajda: Ano, vše bude nachystáno. Všude jsou také naprojektovány chráničky, kam lze lehce cokoliv doplnit. Jinak kompletní ovládání stadionu (časomíra, světla, zvuk, případná vizuální kostka) bude ovládáno z jediného místa, opět naprosto jinak než dnes, prostě tak, jak to má na moderním stadionu být.

Je ještě něco, co byste chtěl na závěr fanouškům říct?

Michael Kohajda: Chtěl bych jen doplnit, že věřím, že si každý uvědomuje, že opravujeme v šibeničním čase mezi hokejovými sezónami starý zimák. Právě na přání hokejistů je rekonstrukce dělána po etapách – samozřejmě mnohem jednodušší a levnější by bylo stadion na rok zavřít a kompletně jej najednou opravit. Děláme to s maximálním nasazením, bude tam spousta nových věcí (vzduchotechnika, elektronika, rozvody…), aby zimák odpovídal zas několik desetiletí moderním potřebám. A je mi hodně líto, že někteří lidé neustále, a hlavně bez znalosti aktuálního stavu a problémů, kritizují a jen kritizují, neumějí přitom nabídnout jiné řešení, konstruktivně ke společné věci pozitivně přispět. V každém případě nemáme zájem, ale nemá jej ani dodavatelská firma, aby tato fáze rekonstrukce trvala byť o den déle, než je potřeba. Ale v prvé řadě musí být udělána kvalitně, nerad bych vzpomínal například na osud zcela nové střechy sportovní haly v České Třebové.