Sumpersko.net

Čtyřicet let od prvního výjezdu v zásahovém obleku a přilbě. Čtyřicet let spojených s hasiči a se službou veřejnosti. Spoustu těžkých zásahů, zachráněných životů, sportovních zážitků a humoru, ale i smutku a bolesti. Tak by se dala ve zkratce popsat profesionální kariéra plk. Karla Ondrucha, ředitele šumperského územního odboru HZS Olomouckého kraje.

Zkušený hasič, velitel, řídící důstojník i ředitel územního odboru je nejdéle sloužícím příslušníkem v aktivní službě u našeho sboru. A to si zaslouží ocenit a oslavit. „Proto si s kolegy významné výročí u sboru připomenul společnou fotografií a číslovkou 40 složenou z našich zásahových automobilů,“ uvedla tisková mluvčí HZS Olomouckého kraje Lucie Balážová.

Karel pochází z rozvětvené hasičské rodiny, tatínek sloužil jako velitel stanice v Zábřehu. „Po vojně jsem se nechtěl vracet do původního zaměstnání a rozhodoval jsem se, co budu v životě dělat. V té době zrovna nabírali nové hasiče, tak jsem nastoupil do výjezdu na stanici v Šumperku. Že bych byl ale odmala nadšený hasič, to ne. Využil jsem tehdy příležitosti a jsem nyní rád,“ popisuje dlouholetý příslušník.

V tu dobu ke sboru přibylo větší množství mladých hasičů, kteří byli zapálení nejen do řemesla, ale také do požárního sportu. „Vytvořili jsme družstvo, intenzivně jsme trénovali a dařilo se nám na mnoha soutěžích. Líbila se mi také pracovní doba. Když jsem byl mladý a svobodný, byla to pro mě velká výhoda,“ vysvětluje Karel Ondruch s tím, že se rychle stal velitelem a ve výjezdu sloužil více než čtrnáct let.

Řídil například zásah u rozsáhlého požáru šumperského divadla v roce 1994. Dosud jde o jeden z největších požárů v regionu. „Zasahoval jsem také například u povodní v devadesátém sedmém roce. To šlo kolikrát fakt o život. U nás na severu byly řeky dravé, proud silný tak, že trhal kusy domů i paneláků. Zasahovali jsme třeba v Rapotíně, kde jsme zachraňovali syna jednoho našeho kolegy. Měli jsme ho evakuovat ze střechy rodinného domu. Všude bouřila řeka, brodil jsem se k němu vodou, byl jsem jištěný na laně, přesto mě to strhlo do proudu. Tam mi šlo opravdu o život. Nakonec to ale dobře dopadlo,“ podotýká velitel, který své zkušenosti zúročil při povodních několikrát, naposledy v roce 2024, kdy se podílel na řízení záchranných a likvidačních prací na Šumpersku.

Za jeden z nejhorších zásahů kariéry považuje událost v Novém Malíně, kde spadla do jímky malá čtyřletá dívenka. „To si pamatuji dodnes. Bohužel se nám nepodařilo jí pomoci. Obecně zásahy, u nichž jsou v ohrožení děti, jsou hrozné. A obdobně těžké jsou ztráty ve vlastních řadách, když přijdete o kolegu ve službě. To jsem bohužel zažil už několikrát, často na kluky vzpomínám. Když se ale podaří někomu zachránit život, tak ten pocit tyto těžké chvíle vyváží,“ říká s optimismem a životním nadhledem Karel.

S těžkými chvílemi mu celou profesní kariéru pomáhal výborný kolektiv, sport a humor. „Bez legrace to nejde. Na stanici jsme si prováděli různé naschvály, abychom trochu odlehčili atmosféru. Třeba jsme kolegovi secvakli kancelářským koněm zevnitř rukávy hasičské blůzy. Když nám pak houkli výjezd, dost ho to nazlobilo,“ popisuje s úsměvem.

A jak se proměnila hasičina za těch čtyřicet let? „Pohnula se úžasným tempem dopředu. Ochranné prostředky u zásahu jsou na vysoké úrovni. Stejně tak vybavení a technika, se kterou pracujeme. Vzdělávání hasičů, odborná i fyzická příprava nás rovněž rychle posouvá. Přibývá nám technických zásahů, ale i specifických událostí, které jsme dosud vůbec neřešili, a jsou pro nás nové. Jsem ale hrdý na to, že jsme jako hasiči vynalézaví a umíme si poradit téměř se vším,“ uzavírá ředitel územního odboru Šumperk.

„Stejně jako plukovník Ondruch je u sboru čtyřicet let i kolegyně Ivana Dolníčková, která začínala už v devatenácti letech jako administrativní pracovnice na stanici v Šumperku,“ sdělila Lucie Balážová.

Před revolucí spadala veškerá agenda na okresní správy, i tak veškerou administrativu zvládala sama. „Po roce 89 jsem byla ve služebním poměru, byla jsem v uniformě, ale v roce 2006 nás zcivilnili. Za těch čtyřicet let se ekonomická a provozní agenda obrovsky rozrostla. Pamatuji si dobu bez počítačů, což je teď naprosto nepředstavitelné,“ podotýká Ivana Dolníčková, která je nyní vedoucí provozního oddělení.

To zajišťuje na šumperském územním odboru ekonomické záležitosti, mzdovou i personální agendu, materiálové účetnictví, inventarizaci majetku a další. „Vždycky mě práce bavila, ráda vytvářím výjezdovým hasičům zázemí, aby měli vše, co potřebují a mohli v terénu zachraňovat životy. Celou dobu mě udivuje, jak jsou kluci vždy připravení pomoci a skoro vždy si ví hned rady…A když ne hned, tak vždycky něco vymyslí. Přístup a schopnosti kolegů mě za ty roky naučily brát věci pokud možno s nadhledem, humorem a vůlí hledat řešení i ve zdánlivě těžko řešitelných situacích. A za to jsem jim opravdu a od srdce vděčná. Vážím si výborného kolektivu, na který jsem měla za těch čtyřicet let velké štěstí,“ popisuje Ivana Dolníčková.

„HZS Olomouckého kraje děkuje za léta služby a za všechny kolegy přejeme do dalších let u sboru hodně zdraví a elánu,“ dodala mluvčí Balážová.