Sumpersko.net

Druhý den extrémního závodu Winter Survival 2014, který pro vojáky připravili učitelé z Centra tělesné výchovy a sportu Univerzity obrany, se nesl v duchu náročného kruhového pochodu po jesenických horách. Profil dvacetikilometrové trasy byl členitý, závodníci zdolávali rokle a kopce s poměrně značným převýšením.

Nedostatek sněhu však znemožňoval vojákům pohyb na skialpinistických lyžích.„My jsme dobří při přesunech na lyžích. Teď musíme všechno odběhnout s lyžemi na zádech,“ postěžoval si rotmistr Miroslav Šroler z Centra zabezpečení munice v Týništi nad Orlicí. Vojákům tak chybí rychlé odpočinkové sjezdy do údolí.

Na trase závodu čekaly vojáky disciplíny, které prověřily, jak jsou připravení na plnění speciálních úkolů. Úterní den se nesl ve znamení vojenského lezení na skalách a v korunách vysokých stromů, biatlonu na sněžnicích, střelby z armádních ručních zbraní a noční přestřelky z paintballových zbraní.

Nejobtížnější disciplínou druhého soutěžního dne bylo stanoviště nazvané „Totem“. Úkolem závodníků bylo nejprve vylézt po vzrostlém stromě skoro k samému vrcholu, poté každý člen týmu pokračoval v lezení jiným směrem. První musel zdolat smrk až na vrchol, kde se ve výšce třiceti sedmi metrů postavil na desku a zazvonil na zvonek. Druhý překonával natažené vodorovné lano francouzským způsobem a třetí dvě vodorovná lana natažená paralelně nad sebou přidržujíc se při tom zavěšených lanových smyček (překážka „Tramvaj“).

Časový limit pro splnění byl deset minut. „Při lezení nahoru mně zmrzly ruce a pak jsem měl co dělat, abych se při postupu po laně udržel lanových smyček,“ uvedl desátník Vladislav Sklenár z družstva brněnské Univerzity obrany. Jeho kolega z týmu rotmistr Jakub Pacina situaci hodnotil slovy: „Fyzické a psychické vyčerpání ověří naši odolnost a také profesionální připravenost.“

Další zkouškou lezeckých dovedností a fyzické zdatnosti vojáků byla disciplína s názvem „Skok smrti“. Při ní všichni zdolávali vymezenou trať vedoucí na vrchol třicetimetrové skály nedaleko Medvědího vrchu a při postupu po zajištěné cestě získávali šest indicií. Z vrcholu skalního bloku pak jeden člen hlídky seskočil do sítě pod sebou, kde nalezl poslední indicii. „Byl to excelentní skok. Zavřel jsem oči a skočil. Povedlo se,“ řekl s úlevou seržant Gerwin Stangl z rakouské horské brigády. Jeho obavy byly na místě, neboť nedávno měl v horách nehodu. Prodělal třicet metrů dlouhý pád na skalní stěně, ale se šťastným koncem.

Po střelbách z ručních zbraní na myslivecké střelnici nad Vrbnem pod Pradědem nakonec do prostoru nouzového přespání Na Bařinách dorazilo všech dvacet armádních týmů.

Během druhého soutěžního dne si nejlépe vedli vojáci ze 102.průzkumného praporu Prostějov, Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany Hradec Králové a 7.mechanizované brigády Hranice.