Sumpersko.net

Radek Steklý s Honzou Žaloudkem slaví v Železné Rudě své další zlato na Horské výzvě. Letos už druhé na královské trase Long.

V rámci třetí zastávky pětidílného seriálu horských běhů a trekingu se běžci sešli na Šumavě, kde bojovali na třech tratích a právě tu nejprestižnější, která odstartovala pět minut před páteční půlnocí, ovládla dvojice z Eleven Run Teamu. „V tomhle závodě individuální výkon není nic. Ve dvojicích jsme jedno tělo a čtyři ruce a čtyři nohy. Radek si na konci fakt hrábnul, ale je to frajer,“ shrnul závod a pochválil svého kolegu zlatý Jan Žaloudek.

Sympatická dvojice se jen těsně nevešla do vysněných sedmi hodin. Na takřka sedmdesátikilometrovou trasu nakonec potřebovala o jeden a čtvrt minuty víc. „Bylo to těžké. Měl jsem nastaveno, že to je nějakých šestašedesát kilometrů a ten konec furt nechtěl přijít, přitom jsem na hodinkách měl už 68. Ty poslední kopce jsme šli a jsem fakt šťastnej, protože jsem do poslední chvíle nevěřil tomu, že to dáme,“ oddechl si v cíli druhý ze zlatého dua Radek Steklý.

Steklý se Žaloudkem vítězství na Šumavě přidali ke svému triumfu na předchozí zastávce v Krušných horách. Tentokrát porazili naopak dvojici, která ovládla úvodní díl v Beskydech – Láďu Tučka a Jakuba Paška.

Přitom takhle dvojka si na startu věřila na vítězství a slíbila, že trasu zvládne pod sedm hodin. Nakonec druzí ztratili na vítěze půl hodiny. I přesto v cíli působili spokojeně. „Bohužel, každý den není svátek. Mně prvních padesát kilometrů nebylo úplně dobře od žaludku a pak mě bolely nohy. I tak je druhé místo dobré, ale čas samozřejmě nikoli.  Takové problémy jsem měl poprvé. Tenhle závod je pro mě víc než zlaté Beskydy – popral jsem se sám se sebou jako nikdy,“ popsal závod stříbrný Jakub Pašek, kterého však jeho parťák překvapivě pochválil. „Jsem rád, že jsme doběhli, Kuba byl zelenej, bílej a padesát kilometrů vlastně jen pletl nohama, ale oceňuji, jak se kousnul. A těch nadávek, co vyslechl a přitom furt jel, takže všechna čest. No a já se alespoň pokochal krajinou,“ usmál se Ladislav Tuček.

Elitní trojici na královské trase na pódiu doplnili bronzoví Michal Černý s Martinem Pagáčem.

Že trasa třetí zastávky na Šumavě se řadí k těm náročnějším, potvrdili takřka všichni účastníci, včetně nejrychlejší ženy – Jana Brydlová s parťákem Patrikem Tmejem zvítězila v kategorii mix, když cílem proběhla v osmém nejrychlejším čase. „Byla to paráda, ale posledních pět kilometrů jsem už mlela z posledního a myslela jsem, že už se do cíle nedostanu. Šumava je krásná, ale řekla bych, že po Beskydech nejnáročnější. Proto jsem překvapená, že jsme vyhráli. Chvíli se mi chtělo brečet, když jsme dobíhali a já za námi nikoho neviděla,“ netajila emoce zlatá členka mix týmu Jana Brydlová.

Jen kousek za ní doběhla naopak nejrychlejší ryze ženská dvojice, sestava, která je postrachem ženské kategorie – Lucie Samcová a Veronika Martínková. „Vždyť jsem úplně zpocená. Většinou doběhnu tak, že na mě není poznat, že bych běžela. Chtěly jsme doběhnout krásné a voňavé,“ smála se v cíli Veronika Martínková, která před sebou měla po šumavské „Výzvě“ hned další výzvu na druhém konci republiky. „Chci dnes stihnout ještě Colours of Ostrava,“ byla v dobré náladě Martínková.

Radost ale měl i vítězný dogtrekař Tomáš Bulant, který přepisuje tabulky.

Po více než deseti závodech v sérii se v soutěži dogtrekařů objevuje na nejvyšší příčce jiné jméno než plzeňského běžce Vlastimila Vágnera, který šumavskou část záměrně vypustil. „Rozhodl jsem se, že půjdu všechny závody seriálu. Že bych to teď zkusil Vlastovi nandat? Rozhodně se zkusím zlepšit, abych mu viděl alespoň záda. Teď nás čekají Jeseníky, což je Vlastova nejoblíbenější trasa, takže to půjde dost těžko, ale budu se ho držet, co to půjde,“ nechal se slyšet nejrychlejší závodník se psem Tomáš Bulant.

Naopak dogtekařkám na královské distanci tentokrát kralovala Helena Bayerová, která na zdolání trati potřebovala necelých devět a půl hodiny.

Stejně jako na dalších zastávkách se i na Šumavě bojovalo na třech distancích. Mimo Longu ještě čekala trasa Half (45 km) a Short (18 km), na kterých se mezi sebou poměřili nejen dvojice, ale také jednotlivci.

V součtu se bojovalo v téměř dvou desítkách kategorií. Zatímco loni trasy doznaly zásadních změn, které účastníci ocenili, letos ambasador, zkušený běžec, Tomáš Bystřický, udělal spíše kosmetické úpravy. „Tuhle trasu, kterou jsme před rokem dělali spolu se šéfem Horské služby Michalem Janďurou, jsme letos jen trochu učesali, protože tam byly pasáže, ve kterých se lidé ztráceli. Hned na začátku jsme vynechali kousek sjezdovky, takže to pro lidi nebylo zezačátku tak drastické. Ve druhé polovině, na nejvzdálenějším místě, jsme pak vynechali smyčku přes hřeben Plošina, kde se běželo mimo cestu po kamenech a kořenech. Teď to bylo hladší,“ sdělil Tomáš Bystřický.

Horská výzva ale není jen o honbě za vítězstvím, což dokazuje třeba Martin Javorček, který na Šumavu přijel až ze slovenské Bojnice. Závod Half sice nedokončil, ale náladu mu to nijak nezkazilo. „Přijeli jsme větší skupina. Cesta mi zabrala nekonečných sedm hodin a nakonec jsem zvládl nějakých osmnáct kilometrů. Pak už to nešlo, ale zkusím zase další závod,“ poznamenal odhodlaný bojovník.

A mezi skutečné bojovníky se řadí i Eliška se svojí maminkou, která opět nechyběla na startu benefičního Pochodu s Mixitkou.

Právě výtěžek z tohoto nesoutěžní pochodu je věnován samotné dívence, u které kvůli nedostatku kyslíku při porodu došlo k těžkému poškození mozku. „Na Elišku a její léčbu se tentokrát podařilo vybrat přes třináct tisíc korun. Jsem moc rád, že Elišku jsme mohli už tradičně přivítat mezi námi. Ať chcete nebo ne, donutí vás to zamyslet se nad skutečnými hodnotami a že dobrý zdravotní stav není úplnou samozřejmostí, což může potvrdit i Patrik Pátek, náš tiskový mluvčí, kterému nedávno operovali páteř a za pět minut dvanáct mu doktoři zajistili, že neskončil na vozíku. Někdy stačí velmi málo a všechno je jinak,“ upozornil Pavel Zitta, ředitel seriálu RP – Horská výzva.

Šumavská zastávka i přes svoji náročnost patří k oblíbeným dílům seriálu. „Určitě je to i díky městu Železná Ruda, která nás podporuje finančně i materiálně. Díky němu máme také skvělé zázemí u fotbalového hřiště.

Bez jeho podpory by akce určitě nebyla na takové úrovni a velmi si spolupráce s městem, stejně tak i s místní Horskou službou, vážíme, protože společně chystáme velmi atraktivní díl, který veřejnost motivuje,“ cení si spolupráce Pavel Zitta.