Sumpersko.net

Jako blesk z čistého nebe. Pan Petr Marvan žil životem zdravého mladého muže a náhle se ocitl v bezvědomí v nemocnici. Příčinou byl těžký zápal plic a sepse celého organismu. Život mu zachránila profesionální multidisciplinární spolupráce odborníků z Fakultní nemocnice Olomouc, na níž se podíleli zejména lékaři a další zdravotnický personál z Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny a Kliniky kardiovaskulární a transplantační chirurgie. Nyní je pan Marvan zpět v aktivním životě a překonané zdravotní riziko mu připomínají už jen rehabilitační cvičení a podpora psychologa.

„Přišlo to opravdu velmi nečekaně. V jeden moment jsem vstal z postele a nemohl jsem skoro mluvit a chodit. Doma mi zavolali sanitku a pak už nic nevím,“ popisuje začátky svých obtíží sedmatřicetiletý Petr Marvan, který přitom do té doby žádné vážnější zdravotní problémy neměl. „Týden před tím, než se mi to stalo, jsem spal na zahradě a poté jsem docela kašlal, ale to bylo vše,“ zmiňuje živnostník z Lipníka nad Bečvou, který se 14. listopadu loňského roku ocitl zcela nečekaně a v bezvědomí na jednotce intenzivní péče Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Fakultní nemocnice Olomouc.

Tam si pan Marvan pobyl zhruba měsíc a další strávil po převozu do spádu v přerovské nemocnici. Z té byl propuštěn do domácí péče letos 14. ledna, tedy přesně po dvou měsících dlouhé hospitalizace. „Pamatuji si, když jsem se probudil v olomoucké nemocnici na lůžku, že nade mnou stála lékařka, nebo možná sestřička, a říkala mi, na co všechno jsem napojený. Nemohl jsem se pohnout, ale cítil jsem všechny ty přístroje v mém těle, bylo to hrozné. Pak jsem měl první návštěvy z domu, ale i lékařů, kteří mě informovali, že se objevily nějaké problémy a že mě potřebují znovu uspat,“ vzpomíná pan Marvan.

„Pacient byl přeložen na naši kliniku po necelém dni hospitalizace v okresní nemocnici, kam byl přijat s rychle se zhoršující dušností způsobenou těžkým zápalem plic. Jeho zdravotní stav se během několika dní dramaticky zhoršil natolik, že bylo nutné zajistit dýchání pomocí umělé plicní ventilace. Vyšetření ukázala rozsáhlé poškození plic a přes veškerou intenzivní léčbu se jejich funkce dále zhoršovala. Přidalo se závažné selhávání krevního oběhu v důsledku sepse, tedy těžké infekce, která postihla celý organismus. Již během prvních 24 hodin po přijetí bylo proto nutné pacienta napojit na mimotělní membránovou oxygenaci, která dočasně převzala funkci jeho plic,“ popisuje první hodiny boje o život pana Marvana přednostka Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny FN Olomouc Olga Klementová.

Ani tím však nebylo vyhráno.

„V průběhu léčby došlo k zástavě oběhu, a proto bylo nutné změnit typ mimotělní membránové oxygenace tak, aby podporovala nejen plíce, ale i srdce. Vzhledem k těžkému poškození srdeční činnosti způsobenému septickou kardiomyopatií lékaři navíc zavedli mikroaxiální mechanickou srdeční podporu (Impella). Přestože byl stav pana Marvana od počátku mimořádně kritický, jeho příběh má šťastný konec. Za jeho záchranou stojí především rychlá a koordinovaná spolupráce odborníků napříč obory a mimořádné nasazení celého týmu. Klíčovou roli sehrála úzká multidisciplinární spolupráce Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny a Kliniky kardiovaskulární a transplantační chirurgie pod vedením přednosty druhého jmenovaného pracoviště docenta Martina Šimka,“ uvedl tiskový mluvčí FN Adam Fritscher

„Jednalo se o první kombinované použití veno-venozního ECMO a mikroaxiální srdeční podpory u pacienta v refrakterním septickém šoku v naší nemocnici, umožňující nejen dočasně nahradit funkci srdce a plic, ale i výrazně navýšit dodávku kyslíku cílovým tkáním,“ dodává docent Martin Šimek.

„Právě propojení zkušeností specialistů na intenzivní péči, kardiologii a mechanickou srdeční podporu pomohlo zvolit v každém okamžiku nejvhodnější postup a dát pacientovi šanci na návrat do života. Tento případ ukazuje, že u nejtěžších stavů nerozhoduje pouze špičková technologie, ale také sehraný tým odborníků, jejich rychlé rozhodování a vzájemná spolupráce,“ zdůrazňuje Olga Klementová.

Po měsíci pobyto ve FN Olomouc byl pan Marvan schopen převozu blíže domovu - do spádové nemocnice v Přerově. „Cesta sanitkou byla hrozná. Byl jsem napojen na dýchací přístroj a vzpomínám na každý pohyb automobilu. V Přerově jsem byl nejprve na umělé dýchání a dialýzu, ale postupně mi přístroje odpojovali a pak přišly silné emoce v podobě prvního posazení se na lůžku,“ vrací se vzpomínkami do těžkých dní Petr Marvan, jenž už je od ledna zpět doma a nyní dochází v olomoucké nemocnici do specializované ambulance pro pacienty po kritickém onemocnění, kde lékaři a další odborníci sledují jeho další zotavování a pomáhají mu s návratem do běžného života. Absolvuje rehabilitační cvičení a s vyrovnáním se s tím, čím prošel, mu také pomáhá psycholog. „Snad už bude vše dobré. Někdy se cítím lépe, někdy hůř, na občasné bolesti jsem si zvykl, ale to jsou po tom všem opravdu malé věci,“ uzavírá s optimismem Petr Marvan.