Sumpersko.net

Vánoční svátky jsou v posledních letech plné shonu a spěchu, honbou za nákupem dárků i utrácením vánočních prémií. Je až s podivem, že se v této hektické době najdou lidé, kteří mají čas a chuť pomoci jiným. Mezi takové patří i čtrnáctiletá Hanka. I když je od malička sluchově postižená a její život rozhodně nebyl procházkou růžovým sadem, ve svém volnu si najde čas dělat dobré skutky. Svůj volný čas posledních pár týdnů propůjčila ručním domácím pracím, z nichž má nejraději háčkování.

Za dva měsíce stihla uháčkovat několik desítek malých barevných čepiček, které se rozhodla věnovat dětem v nemocnicích. Hanka dostala svůj nejdůležitější vánoční dárek vloni, kdy jí byl voperován kochleární implantát. Letos se rozhodla pomáhat druhým.

„Začala jsem háčkovat v průběhu prázdnin, protože háčkovala maminka a moc se mi líbily věci, které uháčkovala - hlavně pro miminka, ale i pro mě,“ vzpomíná Hanka na impuls, který jí přivedl k háčku a bavlně.

Postupně se mladá dívka naučila krátký i dlouhý sloupek a dnes už zvládne uháčkovat celou řadu věcí: „Umím uháčkovat hlavně jakékoliv čepičky, rukavičky a chci se naučit háčkovat bačkůrky pro miminka. Pomohla jsem i mamince s háčkováním svetýrku pro miminko, takže bych zvládla s pomocí i svetýrek,“ dodává Hanka.

„Stihla jsem uháčkovat více jak sedmdesát čepiček. První letěla pro holčičku, která se narodila v Austrálii, a pak už jsem háčkovala pro zrnka - to jsou nedonošená miminka,“ vzpomíná Hanka na nápad poslat uháčkované čepičky nedonošeným miminkům. Teď před Vánocemi poslala Hanička s maminou dvě desítky  čepiček do Ostravy na neonatologii a dalších pět desítek do Olomouce taky na neonatologii. Ohlas na sebe nenechal dlouho čekat. Vrchní sestry v obou nemocnicích překvapilo, že v dnešní době udělá někdo dobrý skutek bez jakéhokoli nároku na odměnu.

„Vím jen, že všichni byli hrozně nadšení a překvapení z takového množství, a hlavně z toho, že za to nic nechci,“ směje se Hanka a dodává: „V plánu máme stále dál háčkovat, chceme rozšířit naše dárky také o bačkůrky a rukavičky, takže takové sety pro miminka.“

Hanka nyní chodí do osmé třídy základní školy a přemýšlí, kam se bude její život dál ubírat. I přes svůj sluchový handicap by ráda pomáhala druhým, protože sama říká: „Největší radost máme z toho, že věcičky poslouží dobré věci a miminka a jejich maminky z toho budou mít radost.“