Sumpersko.net

Tenhle člověk je vážně neuvěřitelný a před jeho výkony je třeba smeknout. Jeden z nejznámějších českých triatlonistů stále rozšiřuje paletu závodů, při nichž chce uspět. Několikrát šel slavného havajského Ironmana, ale v posledních letech se pouští i do extrémních běhů. Jen tak si na podzim v rekordním čase vyhrál maraton i stokilometrový ultramaraton na Antarktidě. Minulý víkend doběhl na devátém místě mexického Ironmana a za týden už bude v Koutech nad Desnou stát na startu úvodního závodu letošního seriálu Rock Point–Horská výzva.

Jak ale sám říká, trénovat ho moc nebaví. S Petrem Vabrouškem si pár dnů před startem závodu v Jeseníkách povídal Patrik Pátek.

Petře, ty jsi především výborný triatlet, co to, že jsi začal pokořovat extrémní běžce v maratonech a věnovat se dalším především extrémním podnikům?

Petr Vabroušek: Ironman je pořád číslo jedna. Nekoná se ale bohužel každý víkend, a tak si ty ostatní víkendy zpestřuji tréninkovými závody v okolí. Kdysi si ke mně domů přijel Zbyněk Cypra pro stehenní a lýtkové kompresní návleky a při diskusi o jeho sportování jsme si docela sedli a dohodli se, že nějaký ten závod spolu zkusíme. Od té doby už za sebou máme kvartet závodů, dvě Horské výzvy a dvě Beskydské sedmičky. Když se navíc vloni objevila možnost vyrazit na Antarktidu, neváhal jsem ani minutu a můj první běh na sto kilometrů se rázem odehrál právě tam.

Zvyklý jsi byl spíš na teplo, ale pak ses vydal na Antarktidu. Jak se tělo vyrovnává s teplotními extrémy?

Petr Vabroušek: I na tropické Ironmany se během zimy připravuji výhradně ve Zlíně, tedy v domácích mrazivých podmínkách. Tělo si na ty šoky prostě muselo zvyknout. Je to nepříjemné, ale beru to vždy jako výzvu. U Antarktidy to bylo jen v opačném gardu, ale také jsem před ní nejel nikam na ledovec. Zalezl jsem jednoduše do mrazicího boxu - připravoval jsem se v mrazírnách.

Co to, že sis na úvodní závod seriálu Rock Point-Horská výzva prakticky odskočil mezi závody v Mexiku a na Taiwanu?

Petr Vabroušek: Kdepak, na závod Horské výzvy to mám kousek, pojedu ze Zlína. To do Mexika a na Taiwan si musím odskočit letecky. Nikde nezůstávám příliš dlouho. Pokud cestuji bez rodiny, tak přiletím tři čtyři dny před závodem a hned po něm zase letím domů.

Loni jste na Rock Point-Horské výzvě zvítězili, jdete letos prioritně za obhajobou?

Petr Vabroušek: Prioritně ne, jdeme závod od závodu a užíváme si to. V době konání dalších dílů Horské výzvy už mám triatlonovou sezonu v plném proudu a dostat se na start bude dost náročné.

Co se ti na RP-HV líbí, v čem je tento závod jiný?

Petr Vabroušek: Pro mě je to velká změna proti výrazně individuálnímu pojetí Ironmana. Tady jsme na to dva a se Zbyňkem jsme si opravdu sedli. Je to pro mě především zábava a doplňkový trénink. Zbyněk tento můj přístup akceptoval, takže po většinu závodu z něj srší vtipy a občas i zpěv.

Co bys poradil těm, kteří sbírají odvahu se podobného podniku zúčastnit?

Petr Vabroušek: Určitě neváhat a přihlásit se. Třeba pro začátek na nejkratší variantu trati. Až ochutnají atmosféru na trati a fantastické zážitky z okolní horské přírody, nebudou litovat! Celou trať je v limitu možné absolvovat i chůzí, na trati jsou občerstvovačky a jde se ve dvojicích, takže se není čeho bát!

Co bys naopak poradil těm, kteří by tě chtěli porazit?

Petr Vabroušek: To by nejdřív museli porazit Zbyňka a to jen přes mou mrtvolu!

Jak si člověk tvého typu při závodě RP - HV rozloží síly, co a kdy jí, jak pije?

Petr Vabroušek: Zpočátku netlačíme na pilu a jdeme prvních pár hodin na pohodu a zapracování. Postupně, jak soupeři slábnou, začínáme zrychlovat a dotahovat se do popředí. Jít a píst je potřeba neustále. Množství a optimální složení je dost individuální – to si musí každý vyzkoušet na sobě. Minimálně by to mělo být půl litru tekutin a padesát gramů sacharidů každou hodinu.

Jak už tu padlo, kalendář máš fest našlapaný náročnými sportovními podniky, takhle si ho sestavuješ sám?

Petr Vabroušek: Ano. Jsem svým pánem, a tak závody volím podle chuti. Nerad moc trénuji, přes týden se dost flákám, a proto o víkendu vždy uvítám co nejdelší a nejtěžší závod. Pak mám důvod přes týden se zase poflakovat. Díky tomu mám spoustu času na rodinu.

Jak příjemné je pro tebe startovat na domácí půdě?

Petr Vabroušek: Určitě hodně. Pár hodin před startem jsem doma a pár hodin po závodě už jsem doma zas.

Rodina z tebe asi musí mít radost, že?

Petr Vabroušek: To doufám. Jaká jiná práce by mi umožnila každý den snídat, obědvat i večeřet doma se svou rodinou? Denně jsme s dětmi venku…

Co tě žene dál jít do všeho stále tak naplno?

Petr Vabroušek: Žiju svůj sen

Přijde mi, že si stále kladeš vyšší a vyšší cíle, jaký je ten opravdu nejvyšší a kde se dozvíme o tom, co zrovna plánuješ?

Petr Vabroušek: Žádný konkrétní cíl není. Závody beru tak, jak přijdou. V hledáčku jich mám spoustu, a když se objeví příležitost, jdu po ní.