Sumpersko.net

Osm desítek soch, obrazů a dalších předmětů zachycujících matku Ježíše Krista představuje výstava Ave Maria ve Vlastivědném muzeu v Šumperku. „Tolik madon na jednom místě jsem v životě neviděl! Aby člověk tohle všechno zhlédl, musel by objet půl republiky. Ale v muzeu si dali tu práci a svezli nám vše na jedno místo,“ pochvaloval si na vernisáži milovník umění.

Výstava, kterou lze navštívit v Galerii Šumperska, je dílem Marie Gronychové a Lenky Kirkosové. První ze spoluautorek jsme položili několik otázek.

Výstava představuje nejrůznější ztvárnění Panny Marie od gotiky až po současnost a zároveň přibližuje příběh této světice. Co vlastně víme o životě Panny Marie?

Marie Gronychová: Můžeme se o ní dočíst v Matoušově a Lukášově evangeliu a Protoevangeliu Jakubově. Marie se narodila v Lazaretu. Ve třech letech ji rodiče odvedli do chrámu, kde zůstala jako služebnice, vzdělávala se v písmu i v domácích pracích. Čtrnáctileté dívky se vracely domů, aby se provdaly, Marie však odmítla chrám opustit, panenství zaslíbila Bohu. Rada starších povolala svobodné muže, aby se o dívku ucházeli. Předstupovali před oltář s ratolestí v ruce, pouze Josefovi však vykvetla, čímž byl předurčen stát se Mariiným ženichem. Vrátili se spolu do Nazaretu, kde archanděl Gabriel Marii zvěstoval, že počne dítě z Ducha svatého. Porodila pak Ježíše Krista a doprovázela ho po celý život. Byla svědkyní jeho zázraků, utrpení i Zmrtvýchvstání. Panna Marie je zosobněním čistoty, pokory, poslušnosti a oddanosti.

Exkluzivní fotogalerie Ave Maria

Podtitul výstavy zní Příběh nejslavnější ženy světa. Čím je podle vás Panna Marie inspirativní i dnes?

Marie Gronychová: Osud mnoha žen je společný. I v současné době se stane, že matce zemře dítě, což je beze sporu nejtragičtější okamžik jejího života. Tyto ženy se k Panně Marii obracejí. Navíc na rozdíl od přísného Boha byla Panna Marie vždy ochranitelkou modlící se za hříšníky.

V nejstarší církvi Panna Marie nehrála tak významnou roli jako v pozdější době. Proč se pak stala jednou z nejdůležitějších světic?

Marie Gronychová: Ve Starém zákoně se téměř nevyskytuje, její význam povstal až z apokryfních textů. Dokonce se ani neví, jestli Panna Marie je historická postava. V českých zemích se mariánská úcta dočkala rozvoje za vlády Lucemburků. Šíření kultu pozastavila husitská doba, kdy se většina obyvatel přestala hlásit k římskokatolické církvi. K největšímu rozkvětu uctívání Panny Marie pak došlo v polovině 17. století v souvislosti s rekatolizací. V době vrcholného baroka byla také obnovena poutní místa.

Většina lidí si jako ztvárnění Panny Marie představí Madonu s Ježíškem. Vaše výstava však přibližuje i další typy mariánské ikonografie. Jaké to jsou?

Marie Gronychová: Nejčastější skutečně bývá Madona s Ježíškem. Pieta zachycuje Pannu Marii s mrtvým Kristem. Už od gotiky je známá také Assumpta, která v křesťanské ikonografii zobrazuje Nanebevzetí. Panna Marie stojí na půlměsíci či na oblaku nebo je nesena k nebi anděly. Snad nejrozšířenějším mariánským typem baroka se stala Immaculata zobrazující Neposkvrněné početí. Často zdobila vrchol morových sloupů, máme ji i v Šumperku. Existují různé verze Immaculaty, ale obvykle stojí prostovlasá Panna Marie na zeměkouli nebo na půlměsíci a nohou drtí hlavu hada či draka, jenž symbolizuje ďábla a dědičný hřích. Mariánských typů však známe mnohem víc. Zvěstování zachycuje okamžik, kdy archanděl Gabriel sděluje Marii, třináctileté nebo čtrnáctileté dívence, že porodí Mesiáše. Nanebevzetí završuje Korunování Panny Marie. Regina Coeli je královna nebes, korunovaná Panna Marie. Bývá zobrazována na půlměsíci s korunou, kolem ní 12 hvězd. Často se objevuje s Ježíškem, jenž drží v rukou různé atributy, například jablko nebo stehlíka či jiného ptáčka jako symbol utrpení.

Výstava je unikátní tím, že její návštěvníci se mohou pokochat nezvykle vysokým počtem nejrůznějších ztvárnění Panny Marie. Odkud je máte?

Marie Gronychová: Vzácná umělecká díla zapůjčilo olomoucké arcibiskupství, Národní památkový ústav, osm římskokatolických farností, město Šumperk, Muzeum Bojkovska, Vlastivědné muzeum Jesenicka i soukromí vlastníci. Další vystavené práce jsou z hradu Pernštejn, ze zámků ve Velkých Losinách a v Javorníku.

Všechna díla mají původ v šumperském regionu. Jak se přihodilo, že se „zatoulala“ i jinam?

Marie Gronychová: Madona, které se říká Bojkovická, byla nalezena za první republiky při opravě sakristie kostela Zvěstování Panny Marie v Klášterci u Zábřeha. Tehdejší farář ji nechal na vlastní náklady zrestaurovat v Bojkovicích, odkud se už nevrátila. V roce 2009 se Klášterec dočkal alespoň kopie. Reliéf Svaté příbuzenstvo Kristovo je dnes na Pernštejně. Jak se tam dostal, nevíme, ale pochází z kostela svatého Vavřince v Sobotíně. Vzácný originál Madony z Branné, mimořádně zapůjčený na šumperskou výstavu, je bezpečně uložen v arcibiskupském depozitáři v Olomouci. Oltář v kostele Archanděla Michaela v Branné zdobí kopie.

Příprava musela být náročná. Jak jste věděli, kde se které dílo nalézá?

Marie Gronychová: Přichystali jsme už tři cykly výstav církevního umění, takže jsme měli zhruba zmapováno, kde se co nachází. Informace se pak během let doplňovaly. Nejnáročnější bylo domluvit zapůjčení.

Které z vystavených děl je nejstarší a které považujete za nejcennější? Jaká další „nej“ výstava přináší?

Marie Gronychová: Nejstarší je Madona z Klášterce známá jako Bojkovická madona. Vznikla v 70. letech 14. století, pravděpodobně v řezbářské dílně působící v benediktinském klášteře. Největší historickou cenu má Madona z Branné, kterou podle legendy přinesl maltézský rytíř ze Svaté země, ve skutečnosti se však zrodila na našem území někdy kolem roku 1520. Byla uctívána jako zázračná madona, jako k takové k ní směřovali poutníci. Poprvé je v Šumperku představen reliéf Svaté příbuzenstvo Kristovo původem ze Sobotína. Hodnota těchto děl je nevyčíslitelná.

Zajímavostí výstavy je také tak zvaná černá madona. Odkud tato soška pochází?

Marie Gronychová: Dílo z 15. století je umístěno v zámecké kapli ve Velkých Losinách. Jedná se kopii madony z bavorského poutního místa Altötting, vytvořené v první polovině 14. století. V Čechách i na Moravě se vyskytuje několik nápodob Altöttingské madony, avšak ta z losinského zámku je originálu nejvíce podobná. Zřejmě se jedná o nejstarší kopii u nás, byla získána v 17. století při přestupu Žerotínů na katolictví.

Proč středověcí umělci ve střední Evropě vytvářeli madony s tmavou barvou pleti?

Marie Gronychová: V odborné literatuře můžeme nalézt řadu hypotéz. Nejpravděpodobnější je, že originál černý nebyl. Soška ztmavla až působením kouře svíček a chemickou reakcí. Napodobeniny pak černou pleť okopírovaly.

Kromě vrcholných uměleckých děl na výstavě nescházejí ani ukázky lidového umění. Co všechno si návštěvníci mohou prohlédnout?

Marie Gronychová: V lidovém umění byla Panna Marie zobrazována velice často. Na výstavě jsou madony malované na skle i poutní madony, ke kterým se dělaly různé hrníčky nebo svaté obrázky. Panna Marie se nepřestala zpodobňovat ani ve 20. a 21. století. Například naše babičky mívaly v ložnicích nad postelí oválné tisky s Marií a Ježíškem.

Co znamenají barevné kostičky doprovázející popis jednotlivých exponátů?

Marie Gronychová: Žlutá označuje gotiku, modrá renesanci, červená baroko, zelená 19. století, oranžová 20. a 21. století. Tímto označením jsme vyšli vstříc návštěvníkům, kteří nechtějí číst popisky, ale zajímá je, z které epochy dílo pochází. Kdo by naopak stál o podrobnější informace, ten si může objednat komentovanou prohlídku.