Sumpersko.net

Letošní Velikonoce se budou muset obejít bez některých lidových zvyků, a proto je Vlastivědné muzeum Šumperk připomene alespoň v on-line podobě.

Jedním z obyčejů, při kterém se shromažďuje větší množství lidí, jsou obchůzky klapačů v pašijovém týdnu. Od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty v kostelech nezvoní zvony a zvonky, ty jsou nahrazeny zvukem dřevěných klapaček a řehtaček. V některých vesnicích na Zábřežsku (konkrétně v Brníčku, Jestřebí, Pobučí, Svébohově a Nemili) se obchůzky klapačů zúčastňuje i maskovaná postava Jidáše.

Jako první začínají svoji obchůzku s Jidášem klapači v Nemili. Termín zdůvodňují tradičně tím, že Jidáš zradil Ježíše ve středu. Obchůzka začíná kolem čtvrté hodiny ranní, protože děti v tento den musí jet obvykle ještě do školy. Vesnicí procházejí dva průvody chlapců s řehtačkami, jeden „filipovský“ a jeden „nemilský“ – podle částí obce.

Zastaví před každým domem, vyčkají na domácí, Jidáš ve svém barevném kostýmu poskakuje a ostatní zpívají píseň: „Ó, milý Jidáši, cos to učinil, že jsi svého Pána (Mistra) židům prozradil? Za to budeš v pekle hořiti, hořiti s Luciperem, ďáblem tam býti, tam býti."

Výslužku za odvedenou službu vybírají již ve středu. Peníze dostane Jidáš, který celý průvod řídí, spočítá je a po skončení všech obchůzek, tj. v sobotu, je rozdělí mezi chlapce podle účasti. Děje se tak i za přítomnosti rodičů.

Dalších obchůzek s klapačkami se pak Jidáš neúčastní, znovu se objeví až na poslední obchůzce, konané na Bílou sobotu dopoledne.

Od roku 2010 se obyčej zajímavě transformoval. V sobotu v poledne s Jidášem chodí místo dětí muži v různých převlecích. Tento průvod vznikl původně jako morální podpora dětských klapačů a pro místní obyvatele se stal velmi oblíbenou atrakcí.

Velikonoční obchůzka klapačů v Pobučí

Průvod klapačů, kteří nahrazují zvuk zvonů, co „odletěly do Říma“, obchází vesnici od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty. V sobotu jdou naposledy v deset hodin, ale již bez hlučících nástrojů. Obchůzky se účastní chlapci i děvčata ve věku od pěti do patnácti let. Nejstarší dva chlapci jsou kapitány a jeden z nich je v sobotu Jidášem.

Děti se shromažďují pravidelně u místní kaple a počkají na příchod kapitánů. V sobotu je jedním z kapitánů doveden na provazu Jidáš. Nikdo nemá poznat, kdo je Jidášem, a proto je zamaskovaný od hlavy až k nohám do kostýmu, který je celý polepený krepovými papírovými barevnými stuhami. Ani do tváře mu přes stuhy není vidět.

Děti pak vedou Jidáše celou vesnicí a zpívají píseň „Ó milý Jidáši…“. U každého domu jsou obdarovány. Pouze zde v Pobučí má ještě Jidáš u pasu uvázaný tradiční měšec na peníze, v jiných vesnicích jej nahradily improvizované pokladničky. Zbytek výslužky dostávají děti do vozíku nazdobeného krepovými barevnými stuhami, který předem nachystali kapitáni.

Na konci obchůzky se Jidáš dětem z provazu utrhne a uteče.

I v Jestřebí chodí chlapci v pašijovém týdnu na obchůzky s řehtačkami a klapačkami, aby nahradili zvuk zvonů. V sobotu od deváté hodiny pak vodí po vesnici Jidáše. Při této obchůzce, začínající jako obvykle u kaple, si chlapci chodí dům od domu pro odměnu, již bez svých hlučných nástrojů. Před každým domem zazpívají píseň: „Ó, milý Jidáši, cos to učinil…“

Skupinu vedou dva kapitáni (chlapci jim říkají i páni a kdysi se označovali jako „kostusi“). Jeden z pánů bývá v sobotu Jidášem, druhý nese dřevěnou hůl ozdobenou barevnými stuhami. Jidáš vybírá peníze do pokladničky a zbytek chlapců vybírá do košíčků vajíčka a cukrovinky. Obchůzka je ukončena v domě „Jidáše“, kde se chlapci podělí o peníze. V minulosti měl v Jestřebí Jidáš dva měšce, jeden pro sebe a druhý pro zbytek chlapců – klapačů.

Zajímavostí je, že v mnohých vesnicích chlapci mezi sebe kvůli nedostatku aktérů přijali i děvčata, v Jestřebí tomu tak není a obyčej vykonávají pořád jenom kluci.